znacky_prokesovi_com

Pěšky z Prahy do Tisové – za 3 dny 170 km

Den „D“ nastal 25. května 2007. Ano byl to pátek, den kdy pomalu začíná víkend a všichni se už těší, že si někam vyrazí nebo si budou někde relaxovat. Pro mně a Františka S. to byl především den, kdy jsme konečně podnikli naši společnou pěší túru. František se vsadil o čokoládu, že do tří dnů dojde pěšky z Prahy do Nejdku. A já šel prostě jenom tak s ním, bez jakékoliv sázky. Přípravy, alespoň z mojí strany, nebyly nějak velké. Po delších úvahách jsem ve středu pořídil v HUDY sportu batoh Deuter Guide 45+ (krátká recenze o něm bude rozepsána v připravovaném článku o vybavení na cesty), který bych později chtěl i mimo jiné využít na připravované cestování po Norsku.

Sbalil jsem ještě ten den všechny potřebné věci a hned následující den po práci jsem odjel autobusem do Prahy k Františkovi. Po příjezdu jsme ještě nahrubo naplánovali cestu. Druhý den ráno jsme museli vstávat už po páté hodině ranní, tak aby nás metro a autobus dovezl na okraj Prahy v ještě rozumnou hodinu. Zhruba ve čtvrt na osm ráno jsem to celé odstartovali!

Den první:
V Hostivicích jsem si koupil malou snídani (čokoládovou roládu a nějaké pití). Mezitím František venku před obchodem posnídal. Po zaplacení jsem si sundal z rolády obal a dal se do ní. Jenom cestující ve stojících autech, čekající v poměrně dlouhé ranní frontě, trochu nechápavě koukali, co to snídám. No proč ne, vždyť energii budu dnes opravdu potřebovat.
Povídali jsme o všem možném i nemožném a po několika kilometrech jsme přišli do vesničky Kyšice. A tu najednou přátelsky vyhlížející chlapíci v modrácích, sedící na zábradí před obchůdkem se smíšeným zbožím, pronesli hlášku dne „… a to jste našli na mapě?“. Byl slunný den a tak už tam nějakou dobu seděli a kropili žízeň, jak jinak, než pivem :o) V rychlosti proběhl nákup vody na cestu a honem pryč.
Dále jsme mířili po lesních stezkách směrem na Lány. Chůze po lesních cestách byla o poznání příjemnější nežli po silnicích. Jenom kdyby tak sluníčko naplno nezářilo :( Od rána bylo totiž krásné modré nebe, nikde ani mráček.
Trochu nás překvapila nemožnost projít les u Lán skrz. Byla zde, právě „čerstvě“, zbudována (rozlohou obrovská) obora a tak bylo často nutné odbočovat na jiné cesty. Zbývalo už jen pár kilometrů do Rakovníka, ale František začínal mít problémy s nohou. Asi někde špatně šlápl a tak mu nešlo dobře ohýbat levé chodidlo. Naštěstí bylo ještě světlo a Rakovník byl i bez tak pro první den náš cíl. Pomalu jsme došli do města a hned v nejbližším hotelu se ubytovali. Jméno si už nepamatuji, ale byl moc pěkný a v přízemí byla dokonce pizzerie. Podle slov pěkné recepční jej právě před týdnem otevřeli. Obsluha v pizzerii zmatkovala jak to jenom šlo, dalo se to však omluvit výborným pivem a pizzou. Po vydatné a zasloužené večeři se šlo hned spát.

Den druhý:
Ráno se František, vzhledem ke stavu svojí nohy, rozhodl putování ukončit. Zatelefonoval svojí sestře a objednal si odvoz domů autem. Byl z prohry poměrně dost zklamán, ale podle mě se jednalo i tak o bezvadný výkon. Ujít na poprvé pěšky bezmála 60 km není přece tak jednoduché!
Další dva dny jsem pokračoval sám. Doprovázal mě pouze mp3 přehrávač, který mi zpříjemňoval cestu až domů. Ještě jsem se trochu porozhlédl po Rakovníku, kde byl zrovna ten den dětský den. Děti tam cvrnkaly kuličky do důlků, hrály všelijaké hry, celkově tedy na starém náměstí, byla milá atmosféra.
Z města jsem se dostal až po půl desáté dopoledne. Bylo mi hned jasné, že tento ranní skluz mi bude večer chybět. Ale co naplat, čas se přece vrátit nedá a je to tak mnohdy i lepší. „Co by kdyby“ úplně nesnáším…(nazval bych to „minulá budoucnost“). Asi 6 km před Žluticemi začalo poměrně dost pršet a místy byla i bouřka. Nohy toho už měly „plné zuby“. Tma se neúprosně blížila. Náhle za zatáčkou se konečně objevila cedule ŽLUTICE a za ní už svítily ve tmě paneláky. Na ubytování jsem měl předem od Františka tip Penzion u kostela. Sice se zde už nesvítilo, ale dobouchal jsem se. První dojem z majitele penzionu nebyl nejlepší. Později se však ukázalo, že je to pohodový a milý člověk, který si rád popovídá. Dal jsem si párek a pivo (jako pozdní a nezdravou večeři :-), proběhlo ještě trochu popovídání a pak hupky šupky na kutě.

Den třetí:
Ráno jsem vstával už před půl osmou. Než jsem zalepil všechny puchýře, namazal nohy a trochu se rozhýbal uběhla půl hodinka jako voda. Snídaně bylo královská, od sladkého počínaje, až po slané konče (a to zde ubytování i se snídaní stojí jen pár korunek). Byl jsem nejprve rozhodnut, že už půjdu tou nejkratší možnou cestou. Což by bylo asi kolem 47 km. Vyrazil jsem směrem k hlavní silnici z Prahy E48. Prošel jsem Veselov a byl jsem tam.
Řeknu Vám, že chodit po takto frekventovaných cestách je velmi nepříjemné. Někteří řidiči jezdí jako „prasátka“ a, i když je na každé straně od krajnice asi metr místa. Tlačí se úplně ke krajnici div, že nejedou ve škarpě. Došel jsem jen do Bochova, kde začalo pršet. Proto jsem pod stromem na lavičce snědl bagetu a vydal se po klidnějších cestách směrem na Německý Chloumek. Tím jsem si trasu trochu protáhl. Ale lepší než jít v dešti proti kolonám aut…
Za Dlouhou Lomnicí jsem odbočil přes louku do lesa a šel po červené. V lese jsem pak nečekaně potkal psa a hláška třetího dne byla na světě. „…no kde ty ses tady vyloup“ vypadlo ze mně, když jsem potkal asi metrového hnědého hafana na lesní cestě za mnou. V tu chvíli jsem nenápadně zrychlil. Později jsem ještě jednou zaslechl nějaké takové podobné funění psa. Ani jsem se však neohlédl, dělal jsem jako by nic. Překvapení na závěr bylo, když jsem vyšel zcela z lesa. Tak se vyřítil pes a za nim jeho panička…Pes byl asi jenom na procházce a sem tam paničku předběhl. Byl bez obojku a náhubku tak snad, asi nekousal?!

Jak jsem procházel kolem karlovarského letiště tak střídavě pršelo a vykukovalo sluníčko. Díky tomu byla vidět překrásná dvojitá duha (jak je vidět na fotce dole). Jakmile se dorazil až do Otovic tak se už rychle začalo stmívat. Měsíc měl trochu snahu svítit, ale ne dlouho.
Nechtíc jsem ještě vylekal zajíce (tady alespoň doufám, že to byl zajíc podle těch zvuků), co si to „šinul“ v úplné tmě po prostředku silnice kdesi za Otovicemi.
Největší krize přišla znenadání těsně před Pozorkou. Na levé straně na louce cosi funělo. Jestli to byl býk nebo něco jiného velikého jsem skutečně chuť v tu chvíli neměl náladu zjišťovat. Snažil jsem trochu popoběhnout a hlavně jít na druhou stranu vozovky. Sem tam projelo auto a kvůli jistotě jsem raději vždy přešel na druhou stranu, než se má. Nikdy si po tmě nejsem jistý zda mě řidiči uvidí nebo si jenom tak jedou a podvědomně řídí.
V zatáčce před Nejdkem jsem ještě pomáhal kolem druhé hodiny ránní přecházet ježkovi přes silnici.
Dohromady mi autem zastavili čtyři dobré duše. Normálně pomoc druhého neodmítám, ale tady jsem prostě musel. Někdo to chápal, někdo jenom kroutil hlavou. Je to pro mně každopádně alespoň důkaz o existenci dobrých lidí!

Celá cesta byla a bude pro mně nezapomenutelným zážitkem. A co bylo vlastně mým cílem?
Poznat svoje hranice, naučit se pracovat s rozložením síl, posílit vůli, relaxovat, poznat nové lidi, popovídat si s Františkěm a zažít nevšední zážitky. Myslím, že se mi to vše splnilo…

Na závěr se pokusím stručně rekapitulovat celou trasu: Hostivice, Jeneč, Unhošť, Kyšice, Braškov, Valdek, Družec, Lhota, Žilina, Nový Dům, Rakovník, Senomaty, Pšovlky, Švihov, Oráčov, Jesenice, Krty, Blatno, Tis u Blatna, Kračín, Žďárek, Chyše, Žlutice, Veselov, Bochov, Německý Chloumek, Dlouhá Lomnice, lesem po červené, Pila, Kolová, Karlovy Vary, Otovice, Nivy, Děpoltovice, Fojtov, Pozorka, Nejdek, Tisová.

Komentáře
1 jm | Web | 19. června 2007 v 17:57 | Reagovat
Ať žijí romantici – vynikající článek!!

2 DJ | 19. června 2007 v 22:16 | Reagovat
To je neuvěřitelné.
Já měl kdysi metu dojet na kole do Prahy z Varů. Ze necelý 4 hodinky jsem byl z baráku na koleji v Podolí. Zpátky to bylo horší, ale dalo se. Pak jsem si dal metu uběhnout maraton. To mi není přáno, mám nepříliš zdravé nohy, proto smekám a závidím, že máš takovou vůli.
Je skvělé, jak poznávám některá míst z těch fotek (třeba tank). Ten kraj projíždím na kole.
Výborné čtení, kterému mám jen jednu poznámku. Dnes jsem si na městském úřadě v Hostivici byl ověřit svůj podpis a byl jsme poučen, že to je ta Hostivice a ne ty Hostivice, jak se říká u nás doma, ve Varech.
Děkuju za pěkný článek a fotky.

3 jm | Web | 19. června 2007 v 22:42 | Reagovat
ad Hostivice: O jednotném čísle jsem se poučil z reklam Central Groupu, když tak před dvěma lety tam prodávali ten satelit. Moc mi to přes pysky nejde, ale docela si zvykam.

4 Sargo | 20. června 2007 v 22:09 | Reagovat
Uch uch. Drsný drsňák. Jak vypadaly následující dny, po pohybové stránce? )
Opravdu klobouk dolů. Podobné pochoďáky jsou můj sen, snad se ještě zadaří. (I když tohle bych asi nezvládla v žádné své životní etapě )

5 Sargo | 20. června 2007 v 22:09 | Reagovat
Btw: měli jste jít obráceně. Takhle jste to měli do kopce. ))

6 vk | Web | 20. června 2007 v 22:52 | Reagovat
skvělý, kolikery boty jste prošoupali pěšáci ?
Skvělé fotky, jako vždy

7 Proky | E-mail | Web | 20. června 2007 v 23:22 | Reagovat
Druhy den jsem po navratu delal sestrenici satelit (behal jsem po strese na lane :o)
Boty jsem měl dvoje – jedny otevrene a druhe kotnikace (goretex) a oboje jsou v pohode -> behaji se mnou dal

8 hablina | Web | 23. června 2007 v 17:05 | Reagovat
Nádherné fotky. Moc ti závidím tvoji výdrž (já mám patnáctikilometrové koleno – po 15km začne bolet a neudělám už ani krok).

9 Romantik | Web | 25. července 2007 v 15:24 | Reagovat
Super clanek, super fotky. Jeste ze lide nezapominaji pri svych vyletech cestovat i po CR. Ne vzdy je lepsi vycestovat na dovolenou do zahranici.

10 Proky | E-mail | Web | 4. srpna 2007 v 10:09 | Reagovat
Ano Cechy jsou krasne, je to zeme hradu a zamku

Zařazeno do štítků Česká Republika, Cestování a , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>