Rusko - Moskva - parkování

Moskva – odjezd do NN – Vladimir, Suzdal

Ve středu 18. 7. jsme v Moskvě vstávali brzy ráno, ve spěchu jsme si dobalili, nasnídali a snesli zavazadla k autu, abychom se s Andrejem a Tamarou vydali na cestu k nim domů, do Nižného Novgorodu. Než se rozepíši o cestě, zmíním se o parkování v Moskvě, které mne trochu překvapilo, ale na druhou stranu je to pochopitelné. Mnoho Moskvanů vlastní automobil, ale parkování není v Moskvě moc dobře vymyšlené. Příjezdové silnice na sídlištích k panelákům jsou docela úzké a tak lidé svá auta parkují na chodnících.

Protože naše balení probíhalo ve spěchu, zapomněl Andrej u Ilji doma autorádio, tak se pro něj ještě Ilja vracel. Z Moskvy jsme odjížděli po třetím MKADu. Jak jsem tak pochopila, má Moskva tři okruhy obchvatu města – MKAD. Ten nejdelší měří přibližně 105 km a plánuje se výstavba 4. a 5. okruhu.

Z Moskvy jsme vyjížděli po půl osmé ráno a přibližně za dvě hodiny jsme byli ve Vladimiru. Tam nám Andrej zastavil, já s mamkou a Tamarou vystoupily a Andrej hledal místo k zaparkování, abychom si mohli prohlédnout město. Prošly jsme do města „Zlatou bránou“ (Zolotyja vorota) a šly podél hlavní silnice dál. Jen jsme se tak rozhlížely po okolí a koupily si zmrzlinu, když Tamara hlásila, že Andrej už pro nás jede. Žádné volné místo nenašel a i když jsme pak ještě chvíli jezdili po městě, volné místo tam žádné nebylo. Proto jsem si načerpala alespoň pár informací z internetové encyklopedie. Na encyklopedii Wikipedia jsem však žádné použitelné informace nenašla a tak jsem se musela spokojit pouze s Ottovou encyklopedií, která je však již docela zastaralá. Přesto alespoň pár informací o tomto starobylém městě.

Město Vladimir má přízvisko Gubernský a je (nebo alespoň v době Ottovy encyklopedie) byl sídlem vladimirsko-suzdalského arcibiskupa. Je zde mnoho památek ze starých časů – Zlatá brána ze XII. století, 29 pravoslavných a 1 luteránský kostel. Město bylo založeno r. 1116 Vladimírem Monomachem, v r. 1157 se stalo a do r. 1328 zůstalo sídelním městem knížat.

Z Vladimiru vedla naše cesta do Suzdalu. V Suzdalu se nám auto podařilo zaparkovat bez větších potíží a tak jsme se vydali do městečka, v němž je jeden kostel a klášter na druhém. Také je zde kreml. Pro vysvětlení dodám, že kremlin je rusky hrad, anglicky se používá výraz kreml, česky pouze ve smyslu Kreml u Rudého náměstí v Moskvě. Proto se člověk s pojmenováním kreml či kremlin setká v každém starobylejším ruském městě.

V Suzdalu jsem viděli ruský trh, kde každý z trhovců měl před sebou svoji vlastní váhu a jak poznamenal Andrej, každá váží jinak :-). Procházeli jsme městečkem k hlavnímu komplexu kostelů a klášteru. Cestou jsme spatřili sedícího harmonikáře, mramorem vydlážděný chodník, hasičskou zbrojnici, venkovní obchůdek na lavičce a další zajímavosti. Mne zaujali mužici natírající kostelík. Stáli na chodníku a kam štětkou s barvou dosáhli, tam natírali :-). Trochu výš měli postup stejný, jen byli v rámci bezpečnosti, připoutáni na lano. Na chvíli jsme se posadili v jedné kavárničce a odpočívali jsme na zahrádce. Kolem nás přecházel halapartník a co chvíli někomu telefonoval :-). Navštívili jsme také skanzen a Tamara tam koupila meduchu. Meducha je, jak by se dalo z názvu odvodit, vyrobená z medu. Chutná jako naše medovina, je to zkvašený med, který je ale více tekutý než medovina. Kláštery a kostely jsou rekonstruovány, je vidět, že lidé začínají mít zájem o zachování památek.

V Suzdalu jsem viděli ruský trh, kde každý z trhovců měl před sebou svoji vlastní váhu a jak poznamenal Andrej, každá váží jinak :-). Procházeli jsme městečkem k hlavnímu komplexu kostelů a klášteru. Cestou jsme spatřili sedícího harmonikáře, mramorem vydlážděný chodník, hasičskou zbrojnici, venkovní obchůdek na lavičce a další zajímavosti. Mne zaujali mužici natírající kostelík. Stáli na chodníku a kam štětkou s barvou dosáhli, tam natírali :-). Trochu výš měli postup stejný, jen byli v rámci bezpečnosti, připoutáni na lano. Na chvíli jsme se posadili v jedné kavárničce a odpočívali jsme na zahrádce. Kolem nás přecházel halapartník a co chvíli někomu telefonoval :-). Navštívili jsme také skanzen a Tamara tam koupila meduchu. Meducha je, jak by se dalo z názvu odvodit, vyrobená z medu. Chutná jako naše medovina, je to zkvašený med, který je ale více tekutý než medovina. Kláštery a kostely jsou rekonstruovány, je vidět, že lidé začínají mít zájem o zachování památek.

Při zpáteční cestě, od klášterního komplexu, jsem si na tržišti koupila březovou vyřezávanou krabičku a v obchodě s knihami jsem neodolala mapce a CD s fotkami „Suzdal před 100 lety a Suzdal dnes“. Opět přidám pár informací o Suzdalu z internetové encyklopedie. Mezi památkami z minulosti vyniká hlavní chrám Narození Páně a čtyři kláštery s hroby mnoha vynikajících osob ruské historie. Celkem se zde nachází 38 kamenných kostelů. Suzdal patří k nejstarším ruským městům v této oblasti a dal jméno údělnému knížectví Suzdalskému. Ze Suzdalu jsme dojeli do Nižného Novgorodu. V bytě Andreje a Tamary nás přivítala babička, která za mlada žila asi 4 roky v Německu, takže jsme spolu mohly šprechtit. K jídlu nám nachystala kynuté placky plněné mletým masem, které se smaží – belaše. Po večeři jsme se šli trochu projít po okolí a tak jsme viděli sochu kosmonauta Komarova a koupili jsme nějaké drobnosti k jídlu.

Komentáře
1  Proky | E-mail | Web | 7. května 2008 v 12:40 | Reagovat
S tim zpusobem natirani me fakt dostali :o)

Zařazeno do štítků Cestování, Rusko a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>