Rusko - Nižnij Novgorod - dřevěnka s klimatizací

Nižnij Novgorod – den druhý

Dopoledne jsme jeli metrem do města do obchodu se suvenýry, abychom s mamkou nakoupily nějaké dárečky. Potom jsme šli do banky, Andrej s Tamarou si potřebovali něco zařídit. Když jsme tak na ně čekaly, všimla jsem si, že na dřevěném domě, který stál opodál (byl to takový pospravovávaný dům), mají klimatizaci :-).

V Rusku, tedy hlavně v Moskvě jsou totiž klimatizace opravdu na každém domě, u panelákových oken i u polorozpadlých baráčků. Když pak člověk jde kolem domů, kde mají klimatizaci puštěnou, tak na něj jemně mží a tak může být člověk z klimatizace i pěkně flekatý. Když se totiž smísí voda a prach, který se v klimatizaci usazuje, tak to jednoho může pěkně poflekatit. Viděla jsem pár takto dalmatinských aut.

Od banky jsme přešli do nižegoroského kremlinu, potřebovali jsme si zajít na toaletu a nejbližší byly právě tam, v blízkosti exponátů tanků a zbraní. Nemohu si nechat pro sebe ten, skutečně nezapomenutelný, zážitek z ruských toalet. Měli tam totiž zabetonovanou záchodovou mísu a na každé straně mísy bylo místo na nohy, před mísou je schůdek a všude kolem spousta….. Když chce jít žena na toaletu, stojí před ní nesnadný úkol. Má totiž vylézt po schůdku nahoru, postavit se na stupátka a v podřepu pak vykonat potřebu. Taky tam zrovna byla jedna nevěsta. Svatební průvod na ni čekal venku, před toaletami, zatímco ona měla otevřené dveře a uvnitř mikromístnůstky s ní byla ještě družička, která jí přidržovala vlečku :-).

Pro tento den jsme měli v plánu vydat se na výlet po řece Volze, do říčního přístavu Bor. Když jsme šli po nábřeží, viděla jsem i veliké lodě, které se plaví po všech větších městech. My jsme jeli menší lodí, ale i tak to bylo moc pěkné. Lodí jsem jela asi naposledy na Brněnské přehradě. Cestou jsme viděli přívoz, který převážel auta do města. Je to proto, že přes řeku Volhu vede v Nižném Novgorodu jen jeden most, po kterém mohou jezdit auta. V přístavu Bor čekaly na cestující pravé maršrutky se svými řidiči.

Od přístavu jsme šli na vlakovou zastávku Mochovyje gory. Těsně před vlakovou zastávkou byl kolotoč. Jak jsem si později, po důkladnějším prozkoumání fotek, všimla, byl to český kolotoč. Na vagóncích vláčku, který tam jezdil, byly české názvy, například Jaruška. Také poznávací značky byly české.

Vlak, kterým jsme se měli dostat zpět, na hlavní vlakové nádraží v Nižném Novgorodu, měl 40 minut zpoždění a tak jsem celou dobu koukala, kde co lítá a mým očím neušla babuška, která šla krmit nějakého toulavého kocoura. Nasypala mu na zem nějaké zbytky jídla a pak mu také z plechovky od piva něco nalila k pití.

Do vlaku jsme se vešli. Jízdenky koupil Andrej na vlakovém nádraží Mochovyje gory. Cestou ve vlaku je vůbec nikdo nepřišel kontrolovat, ale když jsme dojeli na nádraží, tak jsme před východem museli ukázat jízdenku kontrolorce.

Doma jsme pak jedli pelmeně v kuřecím vývaru a pak jsme chystali bramboráky. Byla to taková vůně, že přilákala jednu sousedku :-).

Mosty v NN přes řeku Volhu: Volžský železniční most, Pontonový most. Mosty v NN přes řeku Oku: Myzniský most, Molitovský most, Metromost (ve stavbě), Kanavinský most.

Komentáře
1  Proky | E-mail | Web | 14. května 2008 v 0:15 | Reagovat
Ze zdejsich WC musi mit kazdy cizinec urcite vzpominku :o)
Z fotek se mi nejvice libi ta predposledni s nazvem „Kreslo pro hosta“…

Zařazeno do štítků Cestování, Rusko a .

One Comment

  1. pohled z Volhy na kremlin a Čkalova – to obrovske hezke schodište se jmenuje “ Čkalove schody“ … a stavili to zajati nemci po druhe sv. valce…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>