img_0366__prokesovi_com

Na prázdninách v Čechách

13. února 2008 jsem odlétal na téměř čtyřtýdenní prázdniny do Čech. Datum odletu sice nevěstilo nic dobrého, ale já na pověry moc nevěřím a také se skutečně nic zlého nestalo. Cesta na letiště v Sydney nebyla, tak úplně podle mých představ. Byl jsem ten den ještě nakoupit poslední dárečky a proto se mi podařilo z domu vyrazit až poměrně pozdě. Navíc jsem chtěl jet na letiště autobusem č. 400, ale nějak se mi nepodařilo najít správnou autobusovou zastávku, ze které tento autobus jezdí.

Musel jsem proto začít trochu improvizovat. Jel jsem na letiště jiným autobusem a potom jsem přestoupil na vlak, který přímo projíždí spodní částí letištní budovy. Zbývalo mi přibližně 40 minut do odletu. Svižně jsem šel pro palubní lístky k odbavovací přepážce. Ze Sydney do Singapuru jsem letěl australskou společností Quantas, letadlem Boeing 747-400. Letadlo je dobře vybavené a pohodlné. Každý cestující má před sebou vlastní LCD monitor s ovladačem, kde si může vybrat z celé škály nabídek. Je například možné poslouchat rádio či CD, dívat se na on-line vysílání z několika programů nebo na filmy z archivu. Dokonce je možné posílat SMS zprávy a hrát hry. Posílání SMS je placené, proto každý ovladač zároveň slouží jako čtečka platebních karet.

I jídla a pití bylo na palubě letadla dostatek. Každou chvilku se něco roznášelo. Já jsem si vybral k pití víno. Samozřejmě, že to bylo víno australské a mělo kolem dvaceti procent alkoholu, ostatně jako většina australských vín. A můžu říci, že po takové lahvince vína se cestuje opravdu dobře. K tomu všemu jsem si ještě pustil z mp3 přehrávače dobrou hudbu a bylo mi v tu chvíli naprosto skvěle. Za pár minut jsem spal jako mimino. Cesta do Singapuru trvala okolo šesti hodin. Nečekaně jsme cestou nabrali malé zpoždění. Říkal jsem si optimisticky, že vše určitě dopadne dobře. A dopadlo! I přesto jsem měl na letišti jen 30 minut na přestup a to včetně odbavení, tak těsně před přistáním za mnou přišel kapitán a vysvětloval mi, že si mám hned přesednout do první třídy. Bylo to z důvodu, abych byl při vystupování první a vše stihl. Za výstupním můstkem na mě čekal jeden černoušek a držel cedulku s mým jménem. Dost jsem se divil, že to mají až tak dobře zorganizované. Chlápek mě povozil malým autíčkem po letišti. Nejříve jsme jeli pro palubní lístky a potom až k letadlu. Do 15 minut, co jsem usedl na svoje místo, letadlo odstartovalo. Bylo to celkem zajímavé dobrodružství…

Ze Singapuru do Amsterdamu jsem letěl s holandskou společností KLM. Letadlo bylo o malinko menší a cesta trvala necelých patnáct hodin. Téměř celou cestu jsem prospal. Na letišti v Amsterdamu bylo už vše naprosto v klídku. Na letadlo do Prahy jsem čekal dvě a půl hodiny. Nedalo mi to a čekání na letišti jsem si zkrátil nákupem drogerie od Hugo Boss, sladkostí a oblečením. Vše bylo bez daně a za velmi příjemné ceny.

Třetí a zároveň poslední letadlo směrem do Česka bylo oproti těm předchozím naprosto malinkaté. Už ani nevím přesně o jaké letadlo se jednalo, ale byla tam jen jedna ulička uprostřed a lidé seděli ve třech řadách. Za hodinku a deset minut jsem konečně přistál na pražském letišti. První nepříjemné překvapení mě čekalo hned při výstupu z letadla. U konce výstupního tunelu stála paní a všechny lidi posílala venkem do připraveného autobusu. A ještě k tomu venku byla zima, mrholilo a foukal studený vítr. Okamžitě jsem vyndal bundu a teple se do toho nečasu oblékl. Další nemilé překvápko mě čekalo u pasové kontroly. Momentálně byly otevřené jen dvě budky a to ještě tu jednu po chvilce prac. zavřel. Všichni se proto ihned přesunuli k té druhé. Jenže, ta byla také otevřená pouze několik minut. Bylo to přesně do doby než tam přistoupila rodinka z Vietnamu. Asi neměli všechny potřebné dokumenty a tak paní prostě otočila cedulku „Closed“ a hotovo :o) Já měl ovšem štěstíčko, jak paní už na dálku viděla, že mám český pas, tak mě jako posledního pustila. Co se dělo potom nevím, ale asi tam ostatní museli čekat.
Z letiště jsem dále pokračoval autobusem a to už bylo bez problému. Cesta ze Sydney až do Čech mi docela dost utekla. Většinu času jsem spal anebo poslouchal hudbu.

Za ten necelý měsíc pobytu v Čechách jsem s přítelkyní Janou procestoval řadu měst, městeček a obcí (jako například: Dolní Žandov, Tisovou, Mariánské Lázně, Cheb, Nejdek, Karlovy Vary, Prahu, Opavu, Lesní Albrechtice, Abertamy, Pernink, atd.) Většinou se jednalo o návštěvy rodičů a přátel. Z časových důvodů se nedostalo na všechny. A to i přesto, že nám v průměru vycházela na každý den jedna návštěva. Určitě až zase budu někdy v Čechách, tak se také pokusím navštívit ty ostatní.

Musím se také přiznat, že jsem velmi často porovnával život v Čechách a v Austrálii. A i když jsem byl toho času v Austrálii teprve 4 měsíce, tak i za tak krátkou dobu jsem už získal určitou vazbu na zdejší krajinu a životní styl. Tím vůbec nechci naznačovat jaké mám plány do budoucna, protože zatím neřeším kde bych chtěl raději žít. Na tyto úvahy je přinejmenším z objektivních důvodů ještě velmi brzo. Vše ukáže až čas a navíc to nebudu záležit jen na mě ;-)

Zároveň se musím přiznat, že jsem se několikrát snažil oddálit datum odletu do Sydney. Chtěl jsem toho v Čechách stihnout ještě více a především každá minuta s mojí přítelkyní byla (a je) pro mne velmi vzácná. Osud tomu tak chtěl a letenku se nakonec změnit nepodařilo. Proto jsem 9. března 2008 musel vyrazit na letiště do Prahy a odletět zpět do Sydney. Byl jsem z toho nejdříve hodně smutný, ale potom jsem si uvědomil, že už jen pár týdnů a budeme tady v Sydney konečně oba!

Přikládám pár foteček z cesty do mojí domoviny a z putování po Čechách.

Ještě jednou se omlouvám všem přátelům, které jsem nestihl navštívil, ale opravdu to nebylo časově v lidských silách.

Komentáře
1 Eliska P. | 24. března 2008 v 19:30 | Reagovat
Ahoj Roberte,
tak ty jsi byl na návštěvě v Čechách. Podle toho, co píšeš, jste tady měli bohatý program.

2 Eliska P. | 24. března 2008 v 19:34 | Reagovat
Nějak jsem omylem odeslala komentář, aniž jsem ho měla hotov, tak píšu další. V podtextu tvého článku je cítit myšlenku zůstat u protinožců. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně přeju tobě a tvojí přítelkyni, abyste bez úhony přežili ty dny bez sebe.
Fotky jsou jako tradičně moc hezký. Obzvlášť se mi líbí „Jiskření“.

3 Proky | E-mail | Web | 24. března 2008 v 20:28 | Reagovat
Diky Elisko a zdravim do Nejdku :o)
Mej se krasne a pozdravuj celou rodinu…ROBERT

4 Pavel Špelina | E-mail | 25. března 2008 v 8:28 | Reagovat
Vážený Roberte !
S radostí jsem si přečetl Váš komentář k Vaší cestě do Čech. Líčíte poutavě Vaše zážitky z cesty a Vaše příhody. Štěstí se Vám „lepí“ na paty a to Vám přeji. Ale štěstí, jak se říká, přeje připraveným a to jste. Jak je vidět, nejste žádný začátečník, ale znalý a ostřílený. Anglinu zřejmě už „válíte“ dobře. S tím přestupem na další letadlo jste mně připomněl mou vlastní příhodu na londýnském letišti, když jsme s bráchou letěli ze Švýcarska do USA. Taky za námi dvěma zabouchli dveře od letadla a pilot se odlepil od tunelu terminálu. Ta organizace nám tu v Čechách trochu schází. Škoda, že jsme se na Tisové nepotkali, ale snad příště.
Hodně štěstí Vám i Vaší přítelkyni přeje
Pavel Špelina.

5 Proky | E-mail | Web | 25. března 2008 v 11:01 | Reagovat
Dekuji za hezky komentar a preni.
Dnes se mi podaril dalsi prima kousek, podepsal jsem smlouvu v realitce na novy byt. A take se mi podarilo vyreklamovat ceny vesaku a zidle. Normalne ty veci prodavaji za ceny stare nebo vyssi a mozna se toho ani nikdo nevsimne. Ja jsem se vsak rozhdol bojovat a uspel jsem :o) Proto i vsem lidem doporuji: NEDAT SE A BOJOVAT ZA SPRAVEDLNOST (a to nejen v obchodech, ale predevsim kolem sebe).
Mejte se krasne a take preji hodne stesti
Good luck
ROBERT

Zařazeno do štítků Česká Republika, Cestování a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>