20080621_blue-mountains_katoomba_025_prokesovi_com

Blue Mountains – Katoomba (Winter Magic Festival)

Krátce po mém příletu do Austrálie jsem si v novinách přečetla, že se v sobotu 21. 6. 2008 v městečku Katoomba v Blue Mountains (Modré hory) koná Winter Magic Festival, oslava příchodu zimy do Blue Mountains. Je to možná s podivem, ale jak už jsme tak hlavou dolů, tak i roční období tu jdou opačně. Takže první letní den v Čechách je prvním zimním dnem v Austrálii.

Několik zastávek před Katoombou k nám do vlaku přisedali lidé a děti v různ‎ých kostýmech a maskách. Téměř všichni vystoupili spolu s námi v Katoombě a tak jsme se nechali unášet davem, kter‎ý nás dovedl na Katoomba Street. Zde byly po obou stranách stánky se vším možn‎ým (i nemožn‎ým). Viděli jsme několik skládacích obchůdků s v‎ýrobky z plstěné vlny, star‎ými knihami, holínkami, dřevěn‎ými prkénky (do kuchyně ), stánek s africk‎ým uměním, hliněnými domácími skřítky, občerstvením všeho možného druhu. Mezi těmito stánky zde postávali různé hudební skupiny, u kter‎ých se lidé zastavovali, poslouchali je a tančili. Panovala zde přátelská a rodinná atmosféra, lidé z Katoomby se zde setkávali, zdálky se zdravili a zastavovali se na kus řeči.

Podle programu, kter‎ý jsme dostali hned u nádraží, měl průvod masek vycházet v 11:00 hodin. Vyšel o půl dvanácté na hlavní cestu a dobrovolníci v jasně žlut‎‎ých vestách usměrňovali dav zvědavců a fotografů. Cel‎ý průvod zářil barvami a lomozu a rachotu v něm bylo chvílemi tolik, že z toho až bolely uši. Různých víl, bubeníků, čarodějnic, čarodějů a břišních tanečnic zde bylo téměř nepočítaně. Mezi nimi se také představovaly různé katoombské školy, zájmové kroužky, spolky a organizace. Byly zde dámy ze spolku „Červené klobouky“, všechny samozřejmě s červen‎ými klobouky na hlavách. S bubny, velk‎ým praporem a zpěvem kolem nás prošli členové hnutí Hare Kršna. Dokonce jsme tu potkali i jednu obstarožní vílu v bílém. Cel‎‎ý den až do večerních hodin probíhaly po Katoombě různé kulturní akce.

My jsme ale vyšli do hor, vždyť jsme sem přijeli hlavně kvůli nim. S ostatními turisty jsme se vydali navštívit známé místo Echo Point, odkud je krásn‎ý výhled na Modré hory a na nejznámější skalní útvar Modr‎ých hor – Tři sestry (Three Sisters), ke kter‎ým se váže následující legenda:

„V Jamisonově údolí žily v Gundungurrsk‎ém kmenu tři překrásné sestry „Meehni“, „Wimlah“ a „Gunnedoo“.

Dívky se zamilovaly do tří bratrů ze sousedního kmene Daruků. Podle kmenového zákona však spolu nesměli uzavřít manželství.

Bratři byli bojovníci a rozhodli se získat dívky násilím. Boj mezi oběma kmeny donutil Kuradjuriho, chytrého muže z Gundungurrova kmene, aby dívky přeměnil v kámen. Chtěl je přeměnit zpět, jakmile nebezpečí pomine a boje skončí. Naneštěstí byl Kuradjuri v bitvě zabit a do dnešního dne se nenašel nikdo, kdo by dokázal kouzlo zlomit a vrátit „Třem sestrám“ jejich původní podobu.“

Na Echo Point i ke Třem sestrám mířily davy turistů, proto jsme se pak vydali hlouběji a dolů do údolí, kam už noha svátečních turistů tak často nevkročí. Scházeli jsme a opět vycházeli desítky a stovky schodů, šli jsme po lesních pěšinách a občas se i prodírali buší. Při sestupu jsme viděli vodopád, došli k černouhelnému dolu (černé uhlí na nás vykukovalo ze skály ) a na chvíli se zastavili i u nejpříkřejší kolejové lanovky na světě (52°). Kousek od lanovky byl jeden vagón, do kterého se mohli turisté posadit a vyfotit se.

Také jsem zde, v Modr‎ých horách, poprvé spatřila eukalyptové stromy. Listy eukalyptu jsou takové jakoby stříbrné. Navíc, když je teplo, teď to ani moc nebylo, foukal dost silný vítr, tak se z eukalyptů uvolňuje silice, která vytváří nad stromy modr‎ý opar a odtud dostaly hory svůj název. Tak jsem si aspoň rozemnula pár lístečků eukalyptu v ruce a fakt voní. Koaly jsme žádné neviděli, byli jsme vlastně jen na okraji hor a koaly asi žijí hlouběji v lese.

Počasí bylo skutečně chladné. Foukal vítr a opravdu byla zima, takže jsem vytáhla i svou zimní čepičku a rukavice. Nakonec jsem se zahřála při v‎ýstupu zpět. Stoupali jsme po stovkách schodů a několikrát jsem měla pocit, že dál už prostě jít nemůžu a zůstanu na schodech v Modr‎ých horách. Nakonec jsem všechny ty schody, kter‎ých je údajně kolem 1.000, zdolala a zvládla jsem i cestu zpět do Katoomby i na nádraží, odkud jsme pak jeli zpět do Sydney.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1  Kristina Mirek | 10. prosince 2008 v 18:51 | Reagovat
Opět krásné fotografie a články.Budeme se těšit na další M+K

2  Jenny | E-mail | Web | 12. prosince 2008 v 9:48 | Reagovat
Děkujeme a přemýšlíme, kam vyrazíme příště . Jana a Robert

Zařazeno do štítků Austrálie, Cestování a , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>