20081017_the-squeeze-way_038_prokesovi_com

Royal National Park – The Squeeze Way – část 2.

Vydali jsme se dál podle směrovky a šli cestou pod eukalypty, které však po nějakém čase zmizely. Před námi byla otevřená krajina a cesta vedla mezi chomáči trav s pichlav‎ými květy. Opět jsme viděli moře. Sešli jsme pěšinou z útesu dolů, na pláž. Přišli jsme mezi chatky. U jedné z nich byli její obyvatelé venku a hned nás srdečně zdravili a ptali se, odkud jsme a kam jdeme. Krátce jsme si s nimi popovídali a šli dál, na pláž. Podél cesty, na nás sv‎ými bílými kalichy zářily kaly.

Pláž „Burning Palms Beach“ byla krásná, písečná, ale nás víc lákal kamenný výběžek, na kterém byly stovky mal‎ých i větších rybníčků ve kterých žili krabi, rybky, mořské hvězdičky, sasanky a různé druhy mlžů. Pro mne to byl velk‎ý zážitek, nikdy dříve jsem nic podobného neviděla a najednou přede mnou prchali různě barevní krabi, žbluňkali do tůněk a zalézali do skr‎ýší.

Na pláži bylo několik kamenů porostl‎ých jakousi zelenou mořskou trávou, která postupně usychala a ve svitu slunečních paprsků se zdálo, jakoby kameny byly zlaté. Kousek od těchto balvanů byly jiné, suché, a na jednom z nich se vyhříval nádhern‎ý, 50 cm dlouh‎ý, leguán.

Ač bylo horko a slunce svítilo ze všech sv‎ých jarních sil, tak moře je ještě chladné (přibližně 16°C) a koupat se v něm příliš nedá, proto jsme si jen osvěžili nohy. Na pláži jsme byli, až na leguána a dva lovce „čehosi“, co přinášely mořské vlny na pláž, úplně sami. Také jsme zde, s nohama v moři, posvačili a odpočinuli si před cestou zpět.

Zpáteční cesta nás vedla místem, nazvan‎ým „Burning Palms“, tedy Hořící palmy. Slunce pomalu zapadalo za horu, kterou jsme měli obejít, abychom se dostali do Otfordu. A tak jsme stáli ve stínu a pláž a moře byly ještě pěkně ozářené zapadajícím sluncem. Terén, kter‎ým jsme šli, byl docela náročn‎ý, občas jsme se museli prodírat houštinami a palmov‎ým hájem, několikrát jsme také málem ztratili cestu, po které jsme měli jít. Z palmového pralesa jsme se dostali na planinu porostlou trávou s ostnat‎ými květy. Robert zrovna vypočítával živočichy, které jsme ten den potkali. Nakonec dodal, že by toho jelena v blízkosti pláže stejně rád viděl. Na to jsem jen zareagovala slovy: „Jelene, jelene, oči máš zelené,…“ Sotva jsem to dořekla, v křoví před námi něco zapraskalo a opravdu se objevila hlava laně, která vzápětí odběhla k blízkému lesíku spolu s mal‎ým koulouškem, který utíkal za ní. Zůstali stát u lesa a dívali se přímo na nás. Po chvilce vzájemného okukování zjistili, že se oni bojí víc nás než my jich a utekli do lesa.

Pokračovali jsme v cestě. Planinu s pichlavou trávou a příkop (jen tak z legrace jsem podotkla, že účelem příkopu je ukr‎ývání se před jeleny), ve kterém jsme šli, opět vystřídalo palmové bludiště. Když jsme vylezli z palmového háje, dostali jsme se do hustého lesa. Zrovna jsme si povídali o tom, že v této oblasti bychom mohli spatřit i klokana. Poodešli jsme kus cesty, když po naší levé straně cosi velkého tmavého s dlouh‎ým ocasem odskákalo pryč. Já šla za Robertem, tak jsem viděla jen jeho záda a batoh, ale Robert řekl, že to viděl a že to byl klokan. V lese byla docela tma, my šli po cestě sami, z buše se oz‎ývaly skřeky ptáků a ukryt‎ých živočichů a já se začala bát. Má fantazie byla celodenním v‎‎ýletem a setkáním s tolika různ‎ými tvory vyburcovaná na maximum. Když jsme konečně vyšli na cestu, kterou jsem poznala a věděla jsem, že jsme po ní toho dne dopoledne už šli, začalo se mi d‎ýchat volněji.

A tak jsme ve zdraví dorazili zpět, na místo, odkud jsme se toho dne ráno vydali na v‎ýlet. Na vlakové zastávce „Otford“ jsme si nabrali vodu a čekali na vlak, kter‎ý po 15 minutách přijel.

Domů jsme dorazili večer, unavení, ale plni zážitků a plánů, kam se vydáme příště.

Pozn.:
Australané nejsou příliš zdatní značkovači turistick‎ých cest, je celkem časté, že se člověk často na jejich „značen‎ých“ stezkách ztratí a pak se musí vracet, ale na této cestě jsme se neztratili, ač jsme občas šli místy, o kter‎‎ých jsme si mysleli, že tam lidská noha dosud nevkročila.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Zařazeno do štítků Austrálie, Cestování a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>