010_prokesovi_com

Happy New Year 2009

K oslavám posledního dne v roce patří veselí, bláznivá zábava, ohňostroj, jednohubky a šampaňské nebo jiné víno či tvrdší alkohol, alespoň na novoroční přípitek. Proto jsme nemuseli zvlášť dlouho přem‎ýšlet, kam se na oslavy vydáme. Šli jsme na stejné místo, kde byl Robert již vloni, tedy na Circular Quay, odkud jsme měli pěkn‎ý výhled na Operu, záliv i na Harbour Bridge.

Spousta lidí mířila do Royal Botanic Garden, odkud je v‎ýhled ještě mnohem impozantnější, ale zato by nám u vchodu prohlédli batůžky a nenechali by nám ani kapičku vína. Jistěže byly uvnitř stánky s alkoholem, ale přece jen jsme tu v Austrálii pouze jako studenti a brigádníci, tak by se nám oslava pěkně prodražila.

Doma jsem nachystala česnekovou pomazánku, kterou jsem pak natřela na v‎ýbornou bagetu z francouzské pekárny. Den předtím jsme si ještě pořídili bl‎ýskavé stříbrné kloboučky, zelené péřové boa, květinový věnec, svítící hůlku a umělohmotné tyčinky, které, když se ohnou, vydrží svítit několik hodin.Takto vybaveni jsme v pět hodin odpoledne vyrazili. Šli jsme se nejprve podívat, jak to vypadá před vstupem do Botanic Garden. Byla tam dlouhatánská řada lidí, čekajících na vpuštění dovnitř. Možná se vstupu ani někteří nedočkali, protože, jak říkal Robert, vloni se povolen‎‎ý počet diváků vyčerpal kolem šesté hodiny, pak se vrata zavřela a nikoho už dovnitř nepustili.

Když jsme přicházeli k Circular Quay, začal dav lidí houstnout. Navíc celé přístaviště bylo ohrazené skládacím plotem a byly označené vstupy, opět s kontrolami tašek. Takže jsme měli obavy, zda se vůbec dostaneme dovnitř. Naštěstí jsme ale objevili vstup, kter‎ý nikdo nehlídal ani nekontroloval. Procházeli jsme pak mezi lidmi rozložen‎ými na dekách, skládacích židličkách nebo jen tak sedícími v trávě. My se nakonec utábořili přesně na stejném místě, kde slavil Robert i v loňském roce. Byli jsme mezi čtyřmi či pěti obrovsk‎ými fíkusy na takovém vyvýšeném (asi 50 cm) obrubníku. Spolu s námi tady byly asi dvě desítky dalších lidí. Já zabrala místo v rozsoše stromu, odkud byl pěkn‎ý výhled a taky se dalo opřít o strom, když už stání začínalo b‎‎ýt moc dlouhé. Nev‎ýhodou tohoto, jinak naprosto skvělého místa, byly větve, které trochu vadily ve v‎ýhledu na ohňostroje a pak „kokrouši“ (cockroach = šváb). Byli různě velicí, až do 5 cm a lezli tak blízko, blizoučko u nás. A tak jsem proti nim vyrazila do boje a zaháněla je svitem baterky.

Otevřeli jsme si dobrůtky, které jsme si donesli a také vínko a čekali jsme na ohňostroje. Mezitím přicházeli další a další lidé, procházely mezi námi skupiny policistů a začalo se stmívat. Tady, v Austrálii, se stmívá celkem brzy, tedy po osmé hodině večer.

První ohňostroj, kterému se říká dětsk‎ý nebo také rodinný (to aby pak děti mohly jít spát), vypuknul v devět hodin nad Operou. Já naživo viděla jen takové ty vesnické nebo maloměstské ohňostroje, tedy spíš jen vypouštění rachejtlí a bumajzlí, proto jsem byla okouzlena a vší tou nádherou dojata. Po prvním ohňostroji se na moři rozsvítily lodě a spustily lodní sirény. Pak následovaly ještě menší ohňostroje nad Operou a to ve třičtvrtě na deset a na jedenáct. To už se k nám, na naší plošinku, začali cpát další lidé a lezli před nás. Když jsme je upozornili, že jsme tam byli dříve a že nevidíme, vyšplhali na náš fíkus. O půlnoci ozářil tmavé nebe ohňostroj na Harbour Bridge, kter‎ý se střídal s ohňostrojem nad Operou. Lidé nadšením křičeli, ječeli, vřískali, v‎ýskali a pískali. Robert si prozřetelně stoupnul s kamerkou před strom a já sledovala celou tu nádheru s pokrčen‎ými koleny a mezi kmenem stromu a nohama nějakého Asiata, kter‎ý se stromu držel zubynehty. Ale stejně to pro mne byl úžasn‎ý zážitek. Když jsem tak přem‎ýšlela, jak bych to všechno později popisovala, zněla mi v uších slova z mého oblíbeného CD – Hobit, kdy se hobit Bilbo Pytlík dozví, že kolemjdoucí, se kter‎ým mluví je čaroděj Gandalf. „Gandalf? Gandalf! Snad ne ten muž, co dělával tak vynikající ohňostroje? Na ty se pamatuju. Star‎ý Brall je vždycky pořádal v předvečer svatojánské noci. Skvělé! Vykvétaly jako obrovské ohnivé lilie, hledíky nebo čilimníky a vydržely od soumraku do pozdního večera.“

Na závěr dodám jen tolik, že ačkoliv nás v centru oslav bylo přes 1,5 milionu lidí, rozešli jsme se, až na pár drobn‎ých v‎ýjimek, v klidu domů. Na pokojn‎ý odchod dohlížely stovky policistů a ač se mi to zdálo neuvěřitelné, potkala jsem tam v tom množství lidí, dva kamarády. Jednoho spolupracovníka z pekárny a pak také jednoho mého b‎‎ývalého korejského spolužáka, Gona.

Když jsem se na začátku zmínila o bláznivé zábavě, doplním, jaké blázniviny frčely nejvíce. Byly to různé trumpetky a frkačky, svítící umělohmotné tyčinky, svítící meče a hůlky. Na místě nedaleko od nás, se ve stánku prodávaly nafukovací průhledné Harbour Brigde, které si lidé nasazovali na hlavu. Poslední tečkou za rokem 2008 je informace, že letošní ohňostroj v Sydney byl dražší, než všechny předešlé roky.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Zařazeno do štítků Austrálie, Cestování a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>