p1040618__prokesovi_com

… a šlápli jsme do pedálů! – 5. den z 89.

Ráno jsme se nasnídali a dobalili zbytek věcí. Naplněné brašny na kolo jsme poskládali do kufru a vyrazili k obchodu R+R, kde na nás už měla čekat naše nová kola. Kufr tíhu brašen nevydržel a u obchodu se začal párat a rozpadávat. No, bylo to jasné znamení, že je nejvyšší čas, změnit způsob cestování :-) Při nakládání a upevňování zavazadel u nás zastavil starší německý cyklista a dal se s námi přátelsky do řeči. Povídal, že se už vrací zpátky do Němec a že má v nohách 4.000 kilometrů po Zélandu. Cestoval jen s malým batůžkem a na kole, které vypadalo jako „skládačka“.

Netroufali jsme si jet na kolech už z Aucklandu, je to tam směrem ven dálnice a navíc to jejich ježdění vlevo. Proto jsme se již předem rozhodli, že pojedeme kus cesty vlakem a až budeme pod Aucklandem, nasedneme na kola. Vypravili jsme se proto městem s naloženými koly až na hlavní vlakové nádraží „Britomart“. Robert šel koupit jízdenky pro nás a pro kola (za jedno kolo platil jen 1 dolar). Naší a vlastně i vlakovou cílovou stanicí bylo městečko Pukekohe. Cestou jsme se dali do řeči s průvodčím a povídali si o cestování.

Podle informací, které jsme si našli předem, mělo být Pukekohe město s 10.000 obyvateli. Při příjezdu do stanice nás však uvítala malá ošuntělá dřevěná zastávka, u které jsme se nechali vyfotit. Potom jsme vytlačili kola na postranní prašnou silnici a vrhli se do prvních pokusů jízdy na naložených kolech, které jsme později, právě kvůli všem batohům a brašnám, přejmenovali na „náklaďáky“.

Když jsme se dostatečně procvičili a získali určitou dávku jistoty a rovnováhy, vyjeli jsme na skutečnou silnici, směrem na Tuakau. Zjistili jsme, že GPS nefunguje tak, jak by měla a tachometry taky ne. Ten můj dostal smrtelnou dávku slunečního záření ještě v Aucklandu u obchodu a do konce našeho cestování se už nerozběhl.

Jak jsme si tak, stále ještě lehce nejistě, šlapali do pedálů, dojel nás mladý cyklista. Pustil se se mnou do hovoru a já si s ním snažila povídat, seč mi dech stačil. Byl z Izraele a kolo měl ověšené batohy a brašnami, podobně jako my. A protože mi dech docela rychle docházel, šlápl do pedálů a zmizel nám z dohledu. Cestou jsme se u silnice zastavili ke krátkému odpočinku a za chvilku už vedle nás brzdilo a stavělo auto. Seděla v něm majitelka blízkého „backpackerského“ (baťůžkářského) ubytování a ptala se, jestli nehledáme místo na přespání. Ujeli jsme teprve pár prvních kilometrů a tak jsme s díky odmítli.

Dorazili jsme do Tuakau a zastavili na silnici u bottleshopu (obchod s alkoholem). Koukali jsme do mapy a chlápek, co stál s autem před námi se ptal, jestli hledáme nocleh a že pěkné místo je asi 2 kilometry odtud, ještě před mostem u řeky a že tam lidé běžně stanují. To byla dobrá informace a tak jsme se vydali ještě kousek dál. Nějaké místo, které se nám zdálo pro přenocování vhodné, jsme našli. Svedli jsme kola dolů z travnatého kopce k řece, postavili stan a já se dala do vaření večeře. Po večeři, když se setmělo, a tady se stmívá ve všech ročních dobách docela brzy a přibližně stejně (teď to bylo kolem osmé hodiny), jsme zalezli do stanu a spacáků a uložili se ke spánku. Já usnula celkem brzy a spalo se mi dobře, jen Robert nějak nemohl spát a celou noc naháněl vačice, které nám běhaly kolem stanu.

Když občas zafoukal vítr, přinesl s sebou dost nepříjemný zápach. Později na cestách jsme se s tímto zápachem setkávali docela často – pocházel od sražených, mrtvých vačic. A tak jsme první den na kolech měli pěkné slunečné počasí a ani v noci nepršelo. Stanovali jsme u řeky Waikato a ujeli asi 15 km, což by podle mne odpovídalo asi 30 km bez zátěže :-) Podél cest stály u farem tabule, na kterých farmáři nabízeli své zboží. Naše cesta vede po západním pobřeží Severního ostrova.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 3. března 2010 v 14:23 | Reagovat
Já bych prosil fotografii vačice. Mám asi nějaké tušení, ale je značně mlhavé.
Mně se nejvíc líbí, jak jedete vlevo… to je strašný nezvyk!

2 Proky | E-mail | Web | 3. března 2010 v 23:47 | Reagovat
Fotografie vacice bude :o)
Na to jezdeni vlevo se da celkem zvyknout. Tedy az na ty kruhace!

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>