p1040983__prokesovi_com

Waingaro Hot Springs – 8. den z 89.

Do podmračeného rána nás vzbudil rachot, který tropili zdejší ptáci. Ne, zpěv se tomu rozhodně říkat nedá, protože to bylo něco mezi krákáním a mrouskáním koček. Mraky se postupně trhaly a když jsme vyšlápli (já tedy spíš vyfuněla) úvodní kilometrový stoupák, tak už zase svítilo slunce.

Cesta dál pak byla opravdu příjemná. Vedla většinou z kopce nebo do mírných kopečků a hlavně hodně po rovině. Jediné, co nám ten den trochu znepříjemnilo, bylo práškování některého ze zdejších farmářů. Jeli jsme si v klidu po pěkné rovné silnici, slunce svítilo, ptáci štěbetali a do toho se ozvalo vrčení motoru malého letadla. Když pak přelétalo nad námi, ucítili jsme, že nám do očí napadal nějaký prášek, který v nich trochu řezal, takže jsme museli zastavit a oči vypláchnout.

Jak jsem psala, cesta byla opravdu pohodová, takže jsme do místa s bazény s teplou vodou, dorazili docela brzy. Vyjížděli jsme po půl jedenácté a v půl jedné už jsme byli na místě. Waingaro Hot Springs je vlastně kemp se třemi bazény s teplou minerální vodou. Ubytování je možné v chatičkách, karavanech a jsou zde také místa na stany. Když jsme přijeli, byli u bazénů jen dva lidé, jinak pusto a prázdno. Dopřáli jsme si zde toho komfortu, že jsme měli chatku s elektřinou a kuchyňkou (včetně vstupu do bazénů to vyšlo na 80 NZ dolarů). Za místo na stan + 2 lidé a opět včetně vstupů do bazénů bychom platili 40 NZ dolarů. V místním kiosku, který byl zároveň i kanceláří správce kempu, jsme si nakoupili nějaké jídlo. Mezi potravinami, které měly dostatečně dlouhé datum doporučené spotřeby jsme našli například i předvařené korejské nudle, s datem spotřeby do 30. 3. 2008! Anebo tam v regálu měli i konzervu bez jakéhokoliv popisu toho, co obsahuje a bez data spotřeby. Jediná informace o konzervě byla vytištěna na víčku, a to: „Made in Canada“. Tak možná to bylo pro prodejce zárukou kvality

V chaloupce jsme se ubytovali, vyložili náklad, uvařili trochu lepší oběd než obvykle a také vyprali prádlo v pračce. Odpoledne jsme pak šli do teplých minerálních bazénů. Byla to opravdová pohoda a slast.. Navíc jsme bazény a vlastně celý kemp měli jen sami pro sebe, protože už tam, kromě správce, nebyla ani noha.

Večer jsme se rozhodli zavolat Robertovo rodičům do Čech, protože v kempu byl telefonní automat, ve kterém se dalo za hovor platit kreditní kartou. Do Čech jsme se dovolali a mluvili asi jednu minutu, která nás, jak jsme zhruba po měsíci z výpisu na účtu zjistili, stála asi 450,- Kč. Příště se vždy raději budeme pídit po tom, kolik stojí minutový hovor a nedáme na nápisy v telefonní budce, jak je volání na platební kartu snadné.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 3. března 2010 v 14:31 | Reagovat
Fakticky to vypadá úplně pusto-prázdně. To jste tedy museli být úplně mimo sezonu, co?

2 Proky | E-mail | Web | 3. března 2010 v 23:42 | Reagovat
Presne tak. Ma to vsak sve vyhody i nevyhody. Vyhoda je hlavne v tom, ze je levnejsi ubytovani (a lze i smlouvat). Nevyhoda chladnejsi pocasi a neni tolik lidi na pokec…

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>