p1050029__prokesovi_com

Stanování u Jacka – 9. den z 89.

Dnes ráno nás balení stanu nečekalo, protože jsme se probudili v chatce. Do 10:00 hod. jsme však museli z kempu odjet, takže jsme po snídani hned balili. Trasu na dnešní den jsme si naplánovali již včera večer. Měli bychom dojet do Te Mata, což by bylo něco přes 30 kilometrů.

První, co jsem zaregistrovala, když jsem se posadila do sedla, bylo, že mě konečně přestal bolet zadek. Asi zabraly teplé minerální prameny :-) Když jsme vyjeli, tak bylo opět pod mrakem a terén vcelku pohodový, až na několik dlouze se táhnoucích kopců, které před vrcholem stoupaly příkřeji.

Cestou jsme potkali dva cyklisty, jednoho staršího Němce na skládačce s přehazovačkou, který měl za sebou už 2.000 km a mladého Angličana, který si jen tak nalehko vyjel z nedalekého kempu na závodním kole.

Zastavili jsme u jedné z farem v Te Uku, koupili jahody a svazeček karotek. Do Te Mata jsme dorazili celkem brzy a proto jsme se rozhodli jet dál, směrem na Makomako. Silnice vedla podél mořského zálivu a to, co jsme sjeli do nížiny k hladině moře, jsme pak zase museli vyšlapat. Nějaký kus cesty jsme jeli po (docela velkými) kameny posypané cestě. Jelo se nám dost špatně, kola se občas smýkala tak, že jsem měla obavy, abychom se někde nevymlátili. Avšak i kamenitá cesta skončila a po můstku jsme přejeli říčku, u které byl parádní plácek na stanování. Zde jsme se rozhodli strávit noc.

Odstrojili jsme kola, uložili je pod plachtu a dali se do stavění stanu. Od nedalekého domu však naše počínání sledovali dva kluci a jejich táta. Netrvalo dlouho a přijeli terénním autem až k nám a že prý jestli chceme stanovat, tak u nich, že je místa na kempování ažaž. Také nám Jack (řidič školního autobusu, který jsme ten den potkali a otec těch dvou chlapců) vysvětlil, že plácek na kterém máme rozložený stan je docela nebezpečný. V noci sem totiž přijíždí rybáři, kteří často bývají opilí, a že by si nás nemuseli všimnout a zajeli by nás. Potom řekl Robertovi, ať si nasedne do auta, že ho seznámí se svým psem, aby nám neublížil, až si půjdeme na jeho pozemek postavit stan. Za chvilku byli zpět, Roberta vysadili a zase někam odjeli. A tak jsme stan sbalili, kola opět naložili a přestěhovali se na Jackovu pastvu, za jeho hnědý školní autobus. Když Jack se syny odjížděl, řekl nám, že až se vrátí, tak si dáme čaj.

Postavili jsme stan a šli k Jackovi na čaj. Popovídali jsme si a Jack nás ještě vzal na vyjížďku po okolí a na jinou pastvinu, odkud byl krásný výhled na moře, záliv a daleko na hory a kopce. Když jsme se vrátili, pozval nás Jack do svého domu a ptal se, co máme k jídlu. Řekla jsem, že vařená vajíčka a on na to, že dělá k večeři klobásy a že je peče i pro nás. A tak jsme s ním a jeho syny strávili téměř hodinu v domě. Během přípravy večeře měl Jack telefon, během něhož nám jeho syn Kyle něco vzrušeně vysvětloval o převráceném autě. Po telefonátu nás Jack požádal o pomoc, jeho sousedce se zrovna telila kráva a ona někde uvízla s autem.

Jack si nasadil klobouk a do ruky vzal pastýřskou hůl. Měli jsme na pastvě oddělit telící se krávu od ostatního stáda a odvést ji do jiné ohrady. Moc se nám to ale nedařilo, kluci se rozběhli a krávy vyplašili. Já pak v jednu chvíli stála naproti běžící rodící krávě, naštěstí ale měla trochu rozumu a uhnula. Po nekonečných dvaceti či pětadvaceti minutách nahánění krav přijela majitelka, která byla zároveň i veterinářkou, a vjela na pastvu autem. Tak se konečně podařilo dostat několik krav s telaty a hlavně s telící se krávou z pastvy na silnici. Všechny jsme je pak hnali po cestě do jiné ohrady, kde jsme nechali jen tu jednu a ostatní hnali zase zpátky.

Byla už docela tma, když jsme se vrátili zpět k ohradě, kde jsme mohli sledovat, díky doktorčině čelovce, celý porod. Když bylo tele na světě, nechali jsme ho i s jeho mámou v klidu a vrátili se k Jackovi. Kluci si nachystali svačinu do školy, vykoupali se a Jack mezitím dokončil večeři. Ta byla přímo královská – klobásky s bramborovou kaší, vařenou zeleninou a vejcem. Po jídle se kluci rozloučili a šli spát a my s Jackem si dali ještě teplý černý čaj. Když jsme jej dopili, rozloučili jsme se a šli spát také.

V noci nepršelo, jen vál silný vítr, který nás občas probouzel. Za uplynulé dva dny jsme ujeli téměř 60 kilometrů.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 Peťule | Web | 26. února 2010 v 8:37 | Reagovat
6 fotka od spoda je nádherná, poslední s těma ovcema krásná =)

2 Proky | E-mail | Web | 3. března 2010 v 23:39 | Reagovat
Diky za pochvalu…

Zařazeno do Cestování, Nový Zéland.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>