p1040765__prokesovi_com

Novozélandské zázraky

Kdyz jsem o Zelandu premyslela anebo psala jako o zemi zazracne a plne tajemstvi a prekvapeni, ani jsem netusila, jak budeme s Robertem zasnout a nevericne kroutit hlavami nad tim, ze se v dnesnim materialistickem svete muze stat neco takoveho, co jsme zazili behem tech par dni na N. Z.

Jak jsem jiz psala v uvodnim clanecku, Zeland nas uvital teplym pocasim a slunickem. Pocasi zde je velmi promenlive a nepredvidatelne, proto kazde rano zasneme nad tim, ze se slunicko prodira skrz mraky a provazi nas po cely den.

Zatim jsme take kazdy den meli to stesti, ze jsme nasli nejaky placek na rozlozeni stanu a uschovani kol. Je to skutecne s podivem, protoze vsude podel cest vedou kilometry plotu, ktere vymezuji soukrome pozemky farmaru. Za ploty se na kopcich porostlych travou pasou stada ovecek, krav, koz a kone. Nebudu se podrobne rozepisovat o vsech nasich dosavadnich prespavacich mistech, zminim se o dvou poslednich, protoze mozna i vy budete zasnout spolu s nami.

V utery 31. brezna jsme, diky dobremu terenu (cesta nevedla do kopce, do kopce, kousek po rovince, z kopce a zase do kopce, do kopce, do kopce,…), pocasi a odpocinku predchoziho dne v kempu Waingaro Hot Springs, ujeli vice kilometru, nez jsme puvodne planovali. S nasi zatezi pocitam kazdy ujety kilometr na dvojnasobek (az trojnasobek) bez zateze ujete trasy. Taky jsem konecne prestala vnimat rozbolavely zadek pri kazdem nasednuti na kolo a kazdem ujetem metru. A tak jsme, po temer 42 kilometrech, prijeli na pekny rovny a hlavne neoploceny placek za rekou. Rozhodli jsme se, ze to bude nase taboriste pro dnesni noc, sundali batohy z kol, ukryli kola pod plachtu a zacali stavet stan. Vsimla jsem si, ze z domku nad nami nas pozoruji dva mali kluci. Za chvili prijel od domku chlapek v aute. Rekl nam, ze to misto je docela nebezpecne, protoze tam v noci prijizdeji, nekdy opili, rybari s auty a lodmi a ze by si nas nemuseli vsimnout a vjeli by nam do stanu. Pak rekl, ze muzeme stanovat na jeho pozemkuk, nedaleko od domu a odvezl Roberta, aby ho seznamil se svym psem. A tak jsme meli krasne bydleni za plotem. Tim to vsak neskoncilo, Jack (majitel domu a ridic skolniho autobusu) nas pozval na caj, ze ktereho se vyklubala paradni vecere. Behem jeji pripravy mel Jack telefon a kdyz jeho kluci slyseli, o cem mluvi, tak skoro skakali nadsenim. Na sousedni farme se telila krava a majitelka a zverolekarka v jedne osobe mela nejake zdrzeni na ceste a tak jsme sli s Jackem a jeho syny Kylem a Ryanem na pastvu, abychom zahnali kravu do teliciho boxu.

Chvili to trvalo, nakonec vsak prijela i zverolekarka a tak jsme to zvladli a pred veceri jsme byli zatazeni do bezneho farmarskeho zivota. Narodil se maly bily bycek.

Ve stredu 1. dubna jsme, po reseni nesnazi s mym kolem (spadl mi pri prehazovani retez a zasekl se mezi kotouc prehazovacky a kolo) a vyklepani po asi 15 kilometrove kamenite ceste do kopce – z kopce, dojeli na mistecko, kde bylo mozne stanovat. Zdalky jsme odtud videli velkou budovu na kopci a doufali jsme, ze to bude benzinka, protoze benzinka tu vetsinou znamena i obchod a moznost koupit si neco k jidlu. Vyrazili jsme z poslednich sil vzhuru a vsimli si jedne z tabulek, ktera avizovala mista na stanovani zadarmo. Zajasali jsme a kdyz jsme byli u pumpy, jeji majitel Bill nas zavedl k domecku a rekl, ze tam muzeme zadarmo zustat jednu nebo dve noci, jak budeme chtit.

Prochazeli jsme s Billem domecek a nevychazeli z uzasu – chteli jsme jen misto na rozlozeni stanu a dostali cely dum s horkou vodou, TV, vybavenou kuchynkou, prackou vcetne prasku na prani,…

Krome toho jsme nemuseli platit za uziti internetu a po zaviracce nam Bill dal nejaky sendvic, sladke kolacky a masove kolace s tim, ze by je stejne jinak musel vyhodit. Stale jsme z nej uzasli a nechapeme, jak je dnes neco takoveho mozne.

P. S. U Billa jsme zustali dve noci, upravili kola, v rychlosti jsem napsala tento clanek a zitra zase jedeme dal.

Komentáře
1 boogie | Web | 2. dubna 2009 v 9:13 | Reagovat
Bože, já bych se tam tak ráda jela podívat…

2 Jenny a Proky | Web | 6. dubna 2009 v 2:06 | Reagovat
U Billa jsme do clanku neprotlacili fotky, protoze nebylo USB na PC. Nyni mame za sebou kolem 280 km, jsme v primorskem mestecku Mokau v mistnim muzeu. Maji zde neomezeny internet za $2.50!
Zitra jedeme dal smerem na New Plymouth. Uz je odsud videt sopka Mt. Taranaki, ktera je u New Plymouth.

3 JR | Web | 6. dubna 2009 v 22:33 | Reagovat
Na té první fotce vypadáte tak nějak… tak nějak… tak nějak strašně čistě! I ta kola jsou asi funglovky, ne?
Já si vzpomínám, jak jsme vypadali po nějakých 14ti dnech na kolech a to bylo něco úplně jiného!
Tak jen šlapejte dál! Fandíme vám!

4 Jenny a Proky | Web | 8. dubna 2009 v 9:54 | Reagovat
Jo jo kola a temer veskere vybaveni je (bylo) nove. Vcera a dnes nam zacalo dost prset a tak uz my i kola mame tu spravnou cestovatelskou patinu!
Dnesnim dnem uz mame v nohou krasnych 400 km. Take jsme po nekolika dnech chytili mobilni signal
Nachazime se pod sopkou Mt. Taranaki, ktera je nazyvana horou Fuji jizni polokoule.
Zdar hezkemu pocasi..

5 promi121 | 10. dubna 2009 v 18:34 | Reagovat
Unás je také krásné počasí je nejteplejší za poslednich 130let.Nedá se ale přirovnat k té krásné krajině,kterou projíždíte vy. PS.DOMA JE ALE DOMA!!  AHOJ M+K.  TISOVA  poledne 26°ve stínu !!

6 JR | Web | 11. dubna 2009 v 9:56 | Reagovat
To je stejně paráda, že dobří lidé ještě žijí. Zajímalo by mne, kolik tam potkáváte jiných turistů? Resp. cykloturistů. Podle mne se vztah domorodců k turistům znatelně zhoršuje s tím, jak turistů přibývá. Je to logické, protože s tím statisticky nutně přichází i ty špatné zkušenosti. Alespoň jsem to tak pozoroval všude, kde jsme byli. Nový Zéland mi teď připadá velmi populární, tak si říkám, jestli to tam už taky nejde od desíti k pěti.

Zařazeno do Cestování, Nový Zéland.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>