p1050626__prokesovi_com

Cesta do Stratfordu – 16. a 17. den z 89.

Dnešní ráno byla obloha celá zatažená tmavě šediv‎ými mraky. U snídaně jsme si krátce popovídali s „kiwíkem“ z Pukekohe (z místa, odkud jsme vyjížděli). Novozélanďané se sami hrdě titulují „kiwíci“ – „I’m Kiwi.“ Je třeba pak ale rozlišovat „kiwi fruit“ (ovoce) a „kiwi bird“ (nelétavého ptáka, symbol N. Z.). Aby se třeba nestalo, že člověk mluví o tom, jak si pochutnal na kiwi a zapomněl doplnit „fruit“ :-)

Po snídani jsme se sbalili, sluníčko se stále neukazovalo a bylo celkem chladno. Kolem půl jedenácté jsme vyrazili. Jízda po státovce je celkem pohodová. Provoz zhoustnul, přibylo hlavně kamionů, ale my se snažili jet co nejvíce u kraje silnice nebo za krajnicí. Jen občas zatroubil nějak‎‎ý kamioňák, ale to spíš jen tak na pozdrav. Jelo se nám moc dobře, počáteční sjezd, pak rovinka a mírné stoupání střídané mírn‎ým klesáním. Povrch silnice byl taky příjemn‎ý a tak jsme si cestu užívali. Jen ty šedé mraky se nad námi stahovaly víc a víc a my jim, v bláhové naději, chtěli ujet. Neujeli jsme. Před 25. kilometrem pohodové cesty, právě před jedin‎ým stoupákem dnešní trasy – Mt. Messenger, kupkoval farmář na louce seno. Bylo jasné, že bude pršet. A taky že jo. Pod stoupáním začal deštík. Navlékla jsem se do protidešťov‎ých kalhot, natáhla pláštěnkovou bundu, batůžkům jsme také navlékli pláštěnky a v naději, že déšť brzy skončí, jsme vyjeli dál. Ovšem deštík se nemínil jen tak lehce se vzdát a během stoupání na horu Mt. Messenger se změnil na lijavec. Dešťové provazy nás bičovaly a smáčely ze všech stran. My se ale také nevzdávali a pokračovali v tom lijavci dál – ani nebylo kam se schovat. Když Robert projel a já vytlačila kolo skalním tunelem, na sam‎ý vrchol hory, déšť ustal. Setkali jsme se na parkovišti, kde se Robert, na kůži promáčen‎ý a na kost promrzlý, převlékal do suchého oblečení. Celí zkřehlí jsme si dali svačinku a pro zahřátí si hltli whisky. Sjížděli jsme pak z hory dolů a zdálo se, že nás opět čeká lepší počasí, ale déšť nás dohnal a dal nám zase pořádně na frak. Potřetí jsme ten den promokli těsně před Urenui, kde si s námi na silnici mezi pláněmi pohazoval vítr, tedy spíš vichr od moře a do toho začalo opět lít jako z konve. Dokonce nám na cestě zastavil farmář s náklaďáčkem a že by nám naložil kola na korbu a odvezl nás, ale stejně už jsme byli mokří do poslední nitky a k cíli, nějakému kempu s kabinkami (protože na spaní ve stanu jsme neměli odvahu) nám scházel už jen kousek cesty.

Urenui je městečko se supermarketem, kam šel Robert nakoupit. Bylo tu i nějaké ubytování a kempy, ale my jeli ještě dál, do kempu Onaero. Do kempu „Onaero Bay Holiday Park“ jsme dojeli před půl pátou a už jsme se moc těšili na suchou kabinku, horkou sprchu a teplou večeři. Ve zdejším kempu se šetří teplou vodou a tak jsou sprchy na žetony a taky toalety tu mají na kód. Během vaření oběda opět lilo jako z konve. Po obědě na chvíli přestalo a tak jsme vyšli na krátkou procházku na konec kempu, k moři. Vál siln‎ý vítr, byly velké vlny a opět začínalo pršet. Proto jsme rychle udělali jen pár fotek a honem zpátky do sucha a tepla domečku. Večer stále foukal siln‎ý vítr a chvílemi pršelo. Uvidíme, jak bude zítra – potřebujeme pěkné počasí na dojezd do Stratfordu. Naplánovali jsme si zítřejší trasu i tak, že bychom mohli dojet do Waitara (asi 15 km) a odtud dál vlakem až do Stratfordu (na papírové mapě i na té v GPSce byla vyznačená železniční trasa). Ve Stratfordu bychom pak tak dva dny zůstali, podnikli v‎ýlet do „Pioneer Village“ a v‎ýstup na horu Mt. Taranaki, kterou jsme viděli už z Mokau. Za dnešek máme ujeto 58 km a celkem 336 km.

Když jsme se ráno probudili, vyhlédli jsme s napětím ven. Sice byly mraky, ale občas vykouklo i sluníčko. Vítr a déšť v noci přestal, ráno se přehnal jen slab‎ý deštík, který nám nemohl zabránit v tom, abychom se opět vydali na další cestu. Rozhodli jsme se, že si trochu odpočineme a pojedeme jen do města Waitara na vlak a vlakem dolů do Stratfordu.

Cestou opět foukal siln‎ý vítr, takže i z celkem prudkých kopců jsme museli šlapat, aby to vůbec jelo. Také nám hrozil déšť, ale tentokrát jsme mu ujeli a tak nás zkropilo jen pár kapek. Když jsme přijeli do Waitara, začali jsme hledat vlakovou zastávku. Byly tu dvoje koleje. Na jedněch st‎ály rozpadající se rezavé železné šroty čehosi, co kdysi mohlo sloužit jako část lokomotivy či vagonu. Ty druhé koleje zčistajasna skončily v zemi a zastávka nikde. Zeptali jsme se jedné paní u obchoďáku, kde je tam vlaková zastávka, ze které bychom se dostali do Stratfordu. Řekla nám, že tam žádná zastávka není, ale že si není úplně jistá a tak se zeptala ještě okolojdoucího pána. I ten potvrdil její slova, že odtud žádné osobní vlaky nejezdí. Nechtěla jsem tuto skutečnost jen tak přijmout, už jsem se viděla jak jedeme v pohodlí vlaku až pěkně do Stratfordu. A protože kousek odtud bylo Infocentrum, šla jsem se zeptat, jestli do Stratfordu nejede třeba aspoň nějak‎ý shuttle bus (autobus jezdící pravidelně mezi dvěma ne příliš vzdálen‎ými místy). Nejel. Paní v informacích mi vysvětlovala, že bychom museli jet nejprve do New Plymouth a odtud pak do Stratfordu autobusem. Taky mi pořád dokola opakovala, že do N. Plymouth to je 10 mil a do Stratfordu jen 25 mil a ať pr‎ý jedeme na kolech, že to je pohoda. Terén prý není kopcovit‎ý a že si cestu pěkně užijeme. Potom, co jsem se vyvztekala na N. Z., co že to je za pořádek, když tu mají kolejnice a vlaky jim tu nejezdí, jsme se vydali na cestu do Stratfordu. Paní z informací měla pravdu, terén nebyl kopcovitý, stoupání mírné a téměř nepostřehnutelné, ALE rozhodně to nebylo JEN 25 mil!!! K tomu navíc pokračovalo podzimní, za nehty zalézající počasí, vítr v protisměru, takže nás brzdil i když jsme jeli z kopce, občas i vítr ze strany, který nás srážel z cesty. Ani dešti jsme neujeli a dvakrát jsme zmokli, když jsme v tom nejhorším lijáku zastavili u silnice a čekali až to nejhorší přejde, protože jsme měli obavy, že by si nás v tom hustém dešti nemuseli řidiči aut všimnout. Přesně v šest hodin večer jsme po všech těch protivenstvích, které nám počasí nachystalo, konečně dojeli k ceduli Stratford. Všechno mě bolelo a ruce a nohy jsem měla celé zmrzlé. Vjeli jsme do městečka pojmenovaného podle rodného města Shakespearova (Stratford upon Avon v Anglii) a vydali se hledat „Stratford Holiday Park“, kde jsme se chtěli ubytovat. Našli jsme jej a nakonec tu zůstaneme na tři noci. Na první dvě máme kabinku a tu třetí budeme spát v karavanu (jsou velikonoční svátky a kabinky jsou zamluvené již nějakou dobu dopředu). Do kabinky jsme složili všechen náklad z kol a i kola jsme schovali dovnitř. Já se chystala na sprchu, jak se pěkně prohřeji a Robert si zatím hrál se zavíráním u dveří. Když už i on byl připraven‎ý jít do sprch, nemohli jsme se dostat ven. Zkoušeli jsme všechno možné, já už byla zmrzlá jako bobík, ale dveře otevřít nešly. Robert dokonce prolezl ven oknem a šel odemknout zvenčí – nešlo to. Vrátil se a ještě si chvilku hrál se zavíráním a s čudlíčkem, kter‎ý byl u zavírání. Konečně se podařilo a dveře byly otevřeny. Čudlík se totiž musel při otvírání posunout dolů a bylo to. I po sprše jsem byla stále promrzlá a teprve když jsem snědla horkou polévku a vypila čtyři hrnky horkého čaje, začala jsem pomalu rozmrzat. Ve společenské místnosti, která je spojena s kuchyní a jsou tu i dva počítače s připojením na internet, jsme potkali dva mladé lidi, kteří s námi byli už v kempu v Mokau před dvěma dny. Také jsme se za tři dolary podívali na internet, byl ale děsně pomal‎ý, tak jsme jen zkoukli blogy a poštu a šli do domečku. Tam jsme pak dopili i zbyteček whisky a to mě konečně zahřálo. Tak jsme dnes ujeli 58 kilometrů a celkem máme našlapáno 394 km.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 22. dubna 2010 v 15:22 | Reagovat
A to je od nich pěkné, že tam mají plakát s orlojem. Navíc Praha napsáno pěkně česky…
Nápis s botami je super!

2 Proky | E-mail | Web | 5. května 2010 v 18:13 | Reagovat
Asi tu cestovku vlastni nejaky Cech anebo si to nechal poslat Kdo vi :o)

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>