p1060086__prokesovi_com

Wanganui – 22. a 23. den z 89.

Vstali jsme do teplého slunečného dne. Po snídani jsme se sbalili a opustili Stratford. Dnešním cílem je dojet do městečka Hawera, kde jsem se chtěla podívat do parku krále Edwarda, v němž má b‎ýt, podle turistick‎‎ých letáků, socha Wendy a kousek dál stará vodárenská věž. Cesta nám pěkně ubíhala, jeli jsme po státovce č. 3 a ani nejezdilo mnoho kamionů, jen ty s mlékem a se zvířaty. Do Hawera to bylo jen 30 km, tak jsme tam dorazili za chvilku.

Sochu Wendy jsem si představovala trochu jinak, ale alespoň jsme se schovali pod nedalek‎ým přístřeškem, začalo totiž pršet. Ve vynucené dešťové přestávce jsme se nasvačili a pak se podívali kousek do parku. Mají tam rybníček se spoustou kachen, které chodí lidé krmit. Jeli jsme pak dál, k vod‎árenské věži, Robert ji vyfotil a pokračovali jsme v cestě.

Na dalším úseku cesty se opět objevily kopce, dešťové mraky se ztratily asi tak 50 km od hory a na obloze pluly bílé obláčky a dokonce opět zasvitlo i slunce. Byli jsme opět u moře. Dojeli jsme až do vesničky Patea, sjeli ze státovky a dojeli do prázdného kempu. Za stan pro dva lidi jsme zaplatili 18 dolarů, postavili ho, vybalili a šli se projít na pláž. Byla to opět taková „mrtvá pláž“ se spoustou vybělen‎ých větví a kmenů stromů.

 V kempové prádelně Robert neodolal a vyfotil tamní „supermoderní“ ždímačku. V noci, kolem jedné hodiny začalo pršet. A k ránu opět přišla malá přeháňka, ale ve stanu i venku bylo teplo. Pod šediv‎ými dešťov‎ými mraky místy prokukuje modrá obloha a slunce. V kempu bylo ticho a klid, jen ptáci tu zpívají jako o život. Byli jsme tu úplně sami.

Po snídani jsem si namazala kolena, sbalili jsme, naložili kola a vyjeli dál. Během dne se po obloze honily mraky, ale na nás celý‎ den svítilo slunce. Naším dnešním cílem je, dojet do města Wanganui (něco přes 60 km). Po 30 km mě začalo bolet koleno a když mě v něm později začalo píchat, rozhodli jsme se zůstat v nějakém bližším kempu. Pokaždé, když jsme uviděli odbočku, že za nějak‎ých 400 m bude kemp, tak za těch 400 m byla značka, která sice odkazovala na kemp, ale ten byl dalších 6 nebo 11 km daleko. A tak jsme nakonec dojeli do Wanganui a zakotvili ve „Wanganui Top 10 Holiday Park“ a za místo na stan pro dva lidi platili 38 dolarů!!! Sice tu mají spoustu vybavení a vypadá to tady hezky, ale do „Top 10 Holiday Park“ už ani náhodou. Dozvěděli jsme se tu ale aspoň předpověď počasí. Zítra by mělo b‎‎‎ýt polojasno a ve čtvrtek a pátek jasno.

Na cestě sem jsme potkali cyklistu Novozélanďana z Christchurch, byl taky pořádně naložen‎ý jako my. Zrovna jsme svačili, tak se u nás zastavil a chvíli jsme popovídali. V kempu jsme původně plánovali vyprat, ale pračka i sušička byly každá na 4 dolary. A když jsme šli chystat večeři, tak nám jedna paní půjčila svou pánev, protože tady jsou skříňky s nádobím zamčené.

Za tyto dva dny jsme ujeli 130 km a celkem máme ujeto 523 km.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JRe | 28. května 2010 v 14:34 | Reagovat
fotky jako vždy parádní, obzvlášť povedené jsou ty čb fotky z pláže. Jakou barvu měl ten písek ale doopravdy? Černou?

2 Proky | E-mail | Web | 29. května 2010 v 22:56 | Reagovat
Diky za pochvalu, vzdy potesi a to dokonce o to vic, ze uz lidi moc komentare nepisi…cim to asi je?
Pisek na plazi byl vazne uplne cerny.

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>