p1060957__prokesovi_com

Kaikoura – tuleni z druhé strany – den 35. a 36. z 89.

V neděli jsme zašli do Global Gossip, mají tam internet za 4 dolary na hodinu. Poslali mailíky a rovnou jsme také „poSKYPovali“ s mojí mamkou. Večer jsme se pak ještě dívali na film „Škola základ života“. Já šla potom spát a Robert ještě chystal cestu na zítra, na horu Mt. Fyffe (1602m n.m.)

Vstávali jsme až v půl deváté. Když nám totiž zazvonil budík ráno v půl osmé, řekl Robert, že ještě přepočítával cestu na horu a zpět a že mu to vyšlo na 42 km. Takže, abychom tam došli, museli bychom vycházet už za úsvitu. Změnili jsme proto plány a rozhodli se, že se vydáme opět do tulení kolonie, tentokrát však z druhé strany, než jsme byli minule. Nachystala jsem s sebou sendviče a vyrazili jsme.

Když jsme došli k moři, zjistili jsme, že díky velkému odlivu se dostaneme na místa, která bychom posledně suchou nohou vůbec neprošli. Hned na začátku turistické trasy jsme míjeli pozoruhodně zvrásněné skalky, které jsme minule, kvůli přílivu, vůbec neviděli. A tak Robert hodně fotil a točil na kameru. Dostali jsme se přímo i do tulení kolonie. Dbalí rad pro návštěvníky těchto míst, jsme se ke zvířatům nepřibližovali víc než jen na doporučenou vzdálenost (10 – 20 m – přece jen, člověk nikdy neví, co takového divokého tvora napadne …), i přesto jsme se občas dostali k tuleňům blíž. Třeba když jsme vylezli na skalku a přímo pod ní si lebedili tuleni. Jinak tulení kolonie byla poznat již zdálky svým specifickým pachem. Tuleni mají na skalkách vyválená svá místa, která jsou od jejich chlupů zbarvená dohněda.

Celou cestu jsme také hledali škeble paua a Robert samozřejmě točil a fotil tuleně. Tak jsme se cestou-necestou dostali podél moře až na parkoviště. Minule bychom se tam vůbec nedostali, cesta totiž byla pod hladinou moře. Na místech, kterými jsme procházeli, nebyl žádný příkrý sešup do moře, spíš to byla obrovská plochá deska, která se při odlivu objevila a dalo se po ní chodit až docela daleko do moře.

Tentokrát jsem byla z výletu a z pozorování tuleňů nadšená, viděli jsme jich docela dost a zblízka a byli nádherní. Pozorovat divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí, to byl také jeden z důvodů, proč jsme se vydali na Nový Zéland.

Rozhodli jsme se, že v Kaikouře zůstaneme a zaplatíme bydlení ještě na jeden týden. Předpověď počasí na další dny oznamovala ochlazení a déšť, ale snad bude ještě i hezky, abychom tu horu pokořili.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 Jarda Rejcha | Web | 1. října 2010 v 14:43 | Reagovat
Já už se dávno rozhodl, v příštím životě budu tuleněm, mám k tomu, co většinu dne provozují, velmi pozitivní vztah (prostě se taky rád válím).
Viděli jste je fakt krásně z blízka.
Ta turistická stezka vypadá šíleně

2 Proky | E-mail | Web | 1. října 2010 v 17:45 | Reagovat
To je dobrý nápad :o)))

3 alenka15987788 | Web | 26. listopadu 2010 v 16:33 | Reagovat
nádherný… :)) ty máš úplně překrásnej blogisek

4 Proky | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 20:18 | Reagovat
[3]: diky

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>