img_0201__prokesovi_com

Dunedin – dny 65. – 66. z 89.

Časně ráno jsme dobalili batohy a vydali se do centra města na autobus. Už jsme neměli kola a tak jsme všechno táhli na zádech a v rukách. Na náměstí jsme došli včas a nastoupili do autobusu, který byl tentokrát větší než ten z Kaikoury. Však před námi také byla delší cesta. Vyjížděli jsme v 8:00 hod. a do Dunedinu dojeli podle jízdního řádu, ve 13:30 hod.

První zastávka byla v Timaru, tam jsme nabrali dva Italy. Podruhé jsme zastavili v Oamaru, na obědovou pauzu. Byli jsme zrovna kousek od moře a chtěli se k němu projít, ale mezi námi a mořem byla železnice a zrovna tam něco rejpali bagrem, proto jsme se tam nedostali.

Když jsme odjížděli z Chch, bylo zamračeno, ale nepršelo. V Timaru a Oamaru už ale byla krásně modrá obloha jen se sluníčkem a stejně tak bylo i v Dunedinu. Řidič nás vysadil u historické budovy vlakového nádraží – na info letácích jsem se dočetla, že jde o nejvíce fotografovanou budovu na jižním ostrově.

Ještě cestou busem jsem z okna viděla obrovské kamenné koule na pláži u moře. Nestavili jsme u nich, ale zpětně jsem zjistila, že to byly „Moeraki Boulders“

Náš kemp je od centra města vzdálený asi čtyři km a nachází se již na poloostrově Otago. Dopajdali jsme tam (mě už od rána bolel levý kotník a pravá achilovka, no a Robert šel v nových, nerozchozených botách a nohy ho v nich také dost bolely) a ubydleli se v kabince v Dunedin Holiday Park. Robert opět zkoušel domlouvat nějakou slevu, dostali jsme jako bonus kabinku s televizí. Je tu topení (malý fukárek pod stropem u dveří s šedesátiminutovým časovačem), rychlovarka, toustovač a již zmíněná televize. Po zabydlení se, jsme ve zdejším kempovém obchůdku koupili toustový chleba a vydali se na pláž za kempem. V domečku jsme se po návratu podívali na zprávy, probírali brožury a šli do kuchyně č.1 na internet. Bylo tam docela zima, tak jsme aspoň popíjeli horký čaj.

Druhý den jsme vstávali až o půl jedenácté, předtím mě ale vzbudila příšerná zima. U postele jsem měla druhé kalhoty, které jsem si natáhla, ale zima mi byla dál, na horní polovinu těla, tak jsem sebou mrskala a převracela se, že i Robert byl najednou vzhůru a šel pustit fukárka. Uvnitř domečku bylo 6 °C a venku 2°C, brrr zima. Jinak počasí opět krásné, slunečné.

Dnes jsme se chtěli porozhlédnout po městě a hlavně se jít podívat do továrny na čokoládu Cadbury, na jejich čokoládový vodopád a pak také zajít do infocentra. Cestou jsme se přichomýtli k starožitnické dražbě. Tedy bylo tam spousta krámů a veteše, ale asi se to zdejším lidem líbí. Zastavili jsme se na malém náměstíčku jemuž vévodila zdobená pseudogotická věžička, která je zde vystavěna jako upomínka na den, kdy v Dunedinu začala fungovat „Armáda spásy“, a sochy několika tučňáků. Přišli jsme až na „Octagon“, což je zdejší střed města a šli do infocentra. Tady jsem si prohlížela zásobníky s letáky a zjistila, že čokoládovna Cadbury je zrovna tento týden zavřená z důvodu provádění údržby. Tak jsme se rozhodli, že těch 36 dolarů, ušetřených za vstup, dáme na cestu vlakem „Tranz Alpine“ a že si nějakou tu čokoládovou dobrůtku koupíme v obchodě.

V info jsem hledala letáky o Queenstownu a okolí, tam totiž povede naše další cesta. Zrušili jsme původní plány jet do Invercagill a do Bluff. Když nejedeme na Stewartův ostrov, tak by to bylo jen mrhání penězi a časem a hlavně, byla by tam jistě ještě větší zima. Procházeli jsme se městem a narazili na supermarket „New World“, koupili mandle v čokoládě, něco k jídlu a los – vyhráli jsme 3 dolary :-) Měli tu i pokladny, u kterých si zákazník sám přes čtečku kódů namarkoval zboží a zaplatil (minulou sobotu jsme je viděli také ve Varech v Tescu – kde jsem už asi tak půl roku nebyla).

Cestou zpět do kempu jsme se šli podívat na první kostel, který v Dunedinu postavili osadníci. V kempu Robert koupil hodinu na internetu, zase jsme přitom zmrzli jak bobíci. Proto jsme se pak šli ohřát do sprch a spát. A zítra jdeme pozorovat žlutooké tučňáky (yellow eyed penguins) :-)

V Dunedinu se také nachází nejstrmější silnice na světě Baldwin Street.

Foto nádraží je z http://www.shilling.id.au/2011/06/04/dunedin-train-station/
Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 22. ledna 2011 v 23:24 | Reagovat
Ještě jsem to nečetl, to si nechávám, až nebudu tak utahanej, ale když tak vidím ten nadpis, říkám si, kdo z nás první stihne tu cestu „dopopsat“ do konce?

2 Proky | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 23:40 | Reagovat
Jo jo, to jsem take zvedav. Dnes se vsak Jana cinila a tak stihla naspat dva clanky. Zatim je tady jen ten jeden…ten druhy bude dlouhy, ale o to zajimavejsi a napinavejsi
PS: Prave koukam na teplomer a vidim – 9 °C, brrrrr, nemam rad zimu.

3 JR | Web | 24. ledna 2011 v 17:27 | Reagovat
Už jsem to dočetl, těším se na další článek – na tučńáky, ty já mám nejradši, s těma jsme se něco nadováděli na Isla Magdalena v Ohňové zemi.
Ještě bych prosil foto toho nejfotografovanějšího nádraží!
P.S. Záchodky vypadají velmi zajímavě…

4 Proky | E-mail | Web | 24. ledna 2011 v 21:19 | Reagovat
Specialne pro Tebe jsme dnes doplnili to nadrazi
Zachodky byly prima a hlavne ciste a zdarma!

5 JR | 24. ledna 2011 v 21:57 | Reagovat
Díky, to je fakt pěkné nádraží!

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>