p1080152__prokesovi_com

Arrowtown – den 72. z 89.

Když jsem dnes Robertovi řekla, že se chystám na článek o Arrowtownu, vzpomněl si na výbornou pekárnu, kde jsme si koupili koláče. Já si pamatuji hlavně to, že nám byla hrozná zima, když nás, po prohlídce zdejšího muzea, posedla zlatá horečka a vydali jsme se prosívat písek ledově studené řeky.

V pokoji (v Queenstownu) byla po ránu celkem zima, asi 16 °C a venku dokonce 0 °C. Po snídani jsme se sbalili a já psala stopovací cedule. Odešli jsme před desátou hodinou a vydali se na stopa do městečka Arrowtown. Stáli jsme u silnice a auta kolem nás stále jen projížděla, nikdo nezastavil. Byla jsem zmrzlá jako „sobolí hovínko“ (sobol asijský, co žije na Sibiři ) a po nějaké době začal i Robert přiznávat, že mu je zima. Konečně zastavilo auto. Dva lidé z Aucklandu jeli do Arrowtownu na golf, tak nás vzali s sebou a dokonce nám pomohli najít backpackera, do kterého jsme měli namířeno Vyndali jsme si z kufru batohy a šli k recepci. Tam ale nikdo nebyl, jen nějaký kluk vykoukl ze dveří a řekl, že provozovatelka tam teď není a že jí máme zatelefonovat. Robert tedy zavolal a dozvěděl se, že se máme ubytovat v pokoji č. 4. Když jsem vešla do pokoje, byla jsem překvapená Byl to pokoj pro čtyři lidi. Na dvou postelích a kolem nich ležely poházené různé části oblečení včetně trenek a fuseklí, nějaké knihy, batohy a další věci. U zdi stála palanda a tam jsme měli spát my. No, přiznávám, že se mi takové spaní příliš nezamlouvalo. Robert na mně poznal, že mi to moc nesedí a domluvil s paní pokoj č. 3, kde byla dvoupostel a jedna samostatná postel. Tak jsme si přestěhovali věci sem, zapnuli topení a šli se podívat do městečka. Mají tu ulici, kterou po obou stranách lemují domky z dob zlatokopecké slávy města.

V muzeu je výstava o dobývání a rýžování zlata v Arrotownu a okolí. Součástí expozice jsou i vybavené domečky a obchůdky prvních osadníků, doplněné o figuríny v životní velikosti a úkoly pro děti. Mají to velice pěkně vymyšlené a zpracované. Mně se moc líbilo WC – dřevěná budka s provázkem na dvířkách, člověk za něj zatáhl, dveře se otevřely, a na hajzlíku seděla figurína starého dědy, který se rozčiloval

Prošli jsme si muzeum a půjčili si rýžovací pánev. K ní jsme dostali i návod jak rýžovat a lopatku na nabírání písku. S vidinou zlatých valounů či alespoň šupinek, jsme se vydali k řece. Ve skalách se zde choulí pididomečky, které tvoří původní čínskou zlatokopeckou vesničku. Je to jen několik ubohých kamenných domků, přilepených ke skále hned u řeky, zima tam byla ještě větší než ve městě. My však byli zaslepeni touhou po zlatě , takže zima nezima, máchali jsme si ruce v ledové vodě a kroužili pánví ostošest. Strávili jsme tu téměř dvě hodiny a teprve, když už jsme ani jeden nemohli pánev zimou udržet, šli jsme ji vrátit do muzea. Krabičku s vyrýžovanými šupinkami jsem hlídala v kapse jako svátost.

Cestou zpět k backpackeru jsme si v obchodě koupili něco k jídlu na snídani a vrátili se do našeho pokojíčku. Teplo tam také moc nebylo a tak jsme si každý lokli whisky z naší cestovní placatky. Schovávali jsme si ji z Kaikoury právě až sem do hor, do zimy. Potom jsme prozkoumali „zlato“ uložené v krabičce a zjistili, že to šupinky zlata nejsou a touto cestou asi taky nezbohatneme a po návratu do Čech nám nezbyde opět nic jiného, než pracovat.

Parádní věc na našem pokoji byla ta, že postele měly elektrickou podložku Na závěr musím učinit ještě jeden historický zápis – Robert prohlásil, že se už těší do tepla Stále totiž prohlašoval, jak bylo v Austrálii horko (zatímco já si v tom teplíčku pěkně lebedila) a jak se už těší na Zéland, až se trochu zchladí.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 25. dubna 2011 v 9:20 | Reagovat
Sláva, sláva další článek! Zlatou horečku znám, je to ovšem zábava jen pro trpělivé, obdivuju, že jste vydrželi rýžovat dvě hodiny! Ty valouny se snad zadaří příště

2 Proky | E-mail | Web | 25. dubna 2011 v 20:12 | Reagovat
Jo jo, trpelivost to fakt chce. A asi nejvetsi sranda bylo, kdyz jsem se domnival, ze nas prave vychazejici slunce alespon trochu zahreje, ale ono nevychazelo, ale zapadalo
Bylo to tim, ze uz pomalu zacinal podzim a okolni hory byly hodne vysoke…premyslel jsem o opakovani nekdy v budoucnu, ale snad jedine v lete (kazdopadne podle pruzkumu tam jeste dost zlata zustalo).
Co vy vsichni na to? Udelame spolecnou vypravu?!

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>