p1080193__prokesovi_com

Wanaka – den 73. z 89.

Ráno bylo v Arrowtownu zakaboněné. Obloha pokrytá hustými bílými mraky a po slunci ani památky. Okolo půl jedenácté dopoledne jsme začali stopovat. Auta moc nejezdila a když už nějaké jelo, většinou odbočilo před námi a ta zbylá nám nestavěla. Po dvaceti minutách čekání zastavilo auto a pán nás do městečka Wanaka ochotně svezl. Jeli jsme přes hory a když jsme je přejeli, objevila se jasně modrá obloha se sluncem. Robert si povídal s řidičem a já si vychutnávala pohled na hory a sníh Je tu skutečně nádherně, ale už se těším domů a do tepla v Thajsku. Pán se nás (stejně jako řidič ze včerejšího stopa) ptal, kde budeme ve Wanaka bydlet a odvezl nás až k recepci kempu, ve kterém jsme chtěli přespat.

Dostali jsme kabinku, odnesli si batohy a pak se vydali do města nakoupit v „New World“ něco k jídlu. Odtud jsme se vydali do světa hlavolamů a optických klamů, do „Puzzling World“. Do „P.W.“ vede z města asi 2 kilometry dlouhá cesta po chodníku (většinou tu na pěší moc nemyslí, spíš se počítá s tím, že člověk dojede autem). Před muzeem stojí věž s hodinami, které jdou pozpátku. Hodiny byly spuštěny s prvními minutami nového roku 2000 a tak jdou zpět do 20. století.

Vstoupili jsme do pokladny, která je zároveň kavárnou a obchodem. U stolků posedávali lidé a lámali si hlavy nad hlavolamy na stolech před nimi.

Koupili jsme vstupenky do „Illusion Rooms“. Hned za vstupem na nás shlížel Albert Einstein. Když jsme poodstoupili a dívali se na jeho obličej zdálky, tak jsme jej viděli (díky nasvícení a stínům) trojrozměrně. Dále jsme si mohli prohlédnout první hologramy (obrázky na skle vytvořené laserovým paprskem). Pak tu byl na zdi nakreslený slon a my měli uhádnout, kolik má nohou, v rohu namalované černé a bílé čtverce, které v člověku budily dojem, že čáry mezi nimi jsou křivé. Navštívili jsme místnost se šikmou podlahou, ale z toho, jak jsme se snažili udržet rovnováhu, nám bylo oběma docela špatně. V jiné místnosti byl optický klam, kterého využili filmaři při natáčení filmu „Pán prstenů“ – jedná se o část, kdy je Gandalf u Bilba v domečku a musí se krčit, zatímco Bilbo je malý a má nad hlavou dost místa. Zde to byla místnost se dvěma vchody, jedním nízkým a druhým vysokým, na podlaze čtvercový koberec a podlaha opět šikmá. A tak ten, kdo vešel vysokými dveřmi byl malý proti tomu druhému, který vešel dveřmi nízkými a stál na šikmé podlaze, takže se krčil pod stropem. (Napsané to vypadá dost krkolomně, proto přidáváme video.)

Na stěnách chodeb byly rozvěšeny různé obrazce a obrazy s optickými klamy. Nesmím zapomenout zmínit místnost s obličeji. U stěn tu byly tváře lidí (vždy jedna stěna – jedna osoba), které při sledování jedním okem a pak i oběma, vypadaly jako opravdové, trojrozměrné.

Dokonce i na toaletách mají optický klam. Když tam vejdete, uvidíte na zdi před sebou prostorový obraz – obraz starých římských toalet. Obraz pokračuje ven dřevěnými toaletami, namalovanou strukturou zdiva, namalovanými strouhami s vodou na podlaze.

Po prohlídce jsme si u pokladny koupili pohledy a známky s vyobrazením „Puzzling World“. Když jsme se vraceli kolem jezera, byla zase pořádná kosa a stejně tak i v domečku, takže ryche zapnout fukárka, abychom měli aspoň pocit tepla.

Povečeřeli jsme, dali prát prádlo a Robert tak dlouho šťoural do nefungujícího topení v domečku, až se mu ho podařilo rozběhat. A tak jsme uvnitř měli krásných 20°C, zatímco venku bylo 6°C. Je tu ale také vysoká vlhkost, takže jako by byly stupně jen dva.

Uvařili jsme si kafíčko, dali si dortík a užívali si pohody. Já si četla noviny pro turisty a povídala si s Robertem a tak vznikla hláška dne. V novinách psali podle čeho, nebo spíš podle koho dostaly ledovce Franc Josef a Fox svá jména – France Josefa pojmenoval Julius Haast podle rakousko-uherského císaře a ledovec Fox byl pojmenován po NZ umělci a premiérovi siru Williamu Foxovi, který jej navštívil a namaloval. Na to jsem reagovala slovy: „Tak to je teda dobrý, stačí navštívit ledovec, namalovat ho a už tě po něm pojmenují.“ Na to Robert řekl, že když je to tak, tak to tam radši ani nepolezeme, on že se Fox jmenovat teda fakt nechce.

Na zítřek plánujeme stopovat do Fox Glacier anebo aspoň do Haastu, který je přes 100 km před Foxem.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 Jarda Rejcha | Web | 15. května 2011 v 13:52 | Reagovat
Bezva, další článek! To video s obrem a trpaslíkem je naprosto skvělý!
O tom P.W. jsem už slyšel vyprávět (aj fotky jsem viděl) od kamaráda Vojty, který na NZ také strávil nějaký čas. Musí to být opravdu zábavné. U nás už je to trochu taky (IQ park v Liberci nebo Techmania v Plzni), je fajn, když si člověk může takhle zablbnout.
A propo – zrovna tento týden, když jsem jel do Plzně, tak jsem hned na té první křižovatce viděl taky jeden krásný optický klam – na stěně paneláku namalovaný jakoby obrovský průchod, na chvíli mě to fakt zmátlo, doporučuju!

2 ♥ Matulinka ♥ | Web | 15. května 2011 v 16:20 | Reagovat
Ty fotka jsou opravdu nádherný ;)

3 ♥ Matulinka ♥ | Web | 15. května 2011 v 16:20 | Reagovat
A zvu tě ke mě na blog na bleskovku, která je taky tak trochu cestovatelská ;) http://matulinka2412.blog.cz/1105/135-bleskovka

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>