p1080627__prokesovi_com

Přes hory do Christchurch – den 78. z 89.

Z Greymouth jsme se vydali vlakem do Christchurch (největší novozélandské město na jižním ostrově, v poslední době známé hlavně díky zemětřesení, které změnilo tvář města a na 10.000 domů má být v důsledku zemětřesení zbouráno). „Vlak ujede vzdálenost 223,8 km za přibližně čtyři a půl hodiny. Projede 19 tunely a přejede 4 viadukty. Ve voze bez skel na oknech se přiblížíte k úžasným scenériím a budete mít mnoho příležitostí k fotografování.“ (ze stránek ). Samozřejmě, že jsme se velmi těšili, hlavně na panoramata.

Snídani jsme měli v kuchyni backpackeru zadarmo. Byly zde nachystané suroviny -cornflakes, mléko, toustový chleba, máslo a marmelády Svačinu na cestu do vlaku jsem nachystala z našich zásob. Vrátili jsme klíče a povlečení a složili batohy ve společenské místnosti. Já tam zůstala a Robert se šel poohlédnout po nějakém batůžku, který bychom mohli využít zítra do letadla a potom také v Bangkoku, nechtěli jsme se tahat s velkým batohem.

Hned po ránu bylo slunečno a celkem jasná obloha, ale dost větrno. Později se obloha zatáhla, ale stále jsem doufala, že až pojedeme přes hory, bude pěkně. Z backpackeru jsme vyšli kolem jedné hodiny a vydali se přímo na nádraží. Jízdenku jsme měli koupenou na netu a vytištěnou, a tak nám na ní paní v odbavovací hale napsala M 5 AB – přičemž „M“ bylo označení vagonu, „5″ pátý oddíl a „AB“ sedačky. Batohy jsme nechali naložit do zavazadlového vagonu.
Každý vagon má veliká okna u nichž je vždy stoleček s místy pro 4 cestující. Když vlak houkal k odjezdu, byl náš vagon zaplněný, ale my seděli s Robertem v sekci 5AB, CD sami, takže jsme měli celý stoleček jen pro sebe Kousek od nás, v 6 AB, CD, EF, GH seděli Indové, kteří když jsme se rozjeli, pustili z notebooku nějakého jejich zpěváka a zpívali si s ním, tak jsme jen čekali, kdy začnou tancovat.

Cesta vlakem

O nejdelším tunelu, kterým jsme projížděli jsem se na wikipedii dozvěděla, že délka Otira tunelu je 8.566 m. Stavba byla zahájena roku 1907 a tunel byl otevřen 4. dubna 1923. V době otevření to byl jeden z nejdelších tunelů na světě.
Cestou jsme poslouchali komentář k různým místům, kterými jsme projížděli. Jeli jsme krásnou přírodou, pod horami pokrytými sněhem, nad koryty řek, tunely, přes mosty vedoucími vysoko nad údolími. Do Chch jsme přijeli kolem šesté hodiny večer a už byla tma jako v ranci. Vyzvedli jsme batohy z jezdícího pásu, zapnuli GPSku a šli ke kempu „Riccarton Holiday Park“, ve kterém jsme již před časem bydleli. Sice jsme šli tmou a neznámými cestami, ale GPSka nás dovedla přesně až do kempu. Zaplatili jsme bydlení na dnešní noc, dali si trochu oraz a potom se vydali na nákup do Woolworths, kde měli spousty slev na jídlo Když jsme se vrátili, povečeřeli jsme a odpadli do postele. Zítra nás čeká přelet zpět na severní ostrov, do hlavního města NZ, Wellingtonu.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 Jarda Rejcha | Web | 20. června 2011 v 11:31 | Reagovat
fotící vagon, panečku, to jsou mi vymoženosti! Krajina vyloženě z Pána prstenů, moc pěkná.

2 Proky | E-mail | Web | 20. června 2011 v 13:54 | Reagovat
jj, krajina to byla nadherna! Ale v tom otevrenem vagonu byla zima jako svi..

3 Tomas | 13. července 2011 v 21:52 | Reagovat
Ahoj, nasel jsem odkaz na peoplecomm – super fotky! Tomas z Aucklandu

4 Proky | E-mail | Web | 13. července 2011 v 23:26 | Reagovat
Tome, diky za pochvalu a pozdravuj v Aucklandu, at zije NZ!

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>