img_0514__prokesovi_com

Jezero Taupo – dny 81. – 82. z 89.

Autobus k jezeru Taupo měl z Wellingtonu vyjíždět v 9:00 hod. z nástupiště u vlakového nádraží. Před devátou k nám přišla jedna z čekajících a řekla, že náš Intercity autobus má zpoždění a pojede až o půl desáté. A tak jsme čekali. O něco později přišel na zastávku pán, přelepil jízdní řád papírem, který si přinesl s sebou a druhý papír nalepil na sklo čekárny společnosti Intercity. Stálo tam, že autobus pojede, ale v 10:30. A tak jsme opět čekali… V 10:15 konečně přijel vysoký, dvoupatrový autobus do Aucklandu.

Při odjezdu bylo ve Wellingtonu teplo, zamračeno ale bez deště. Cestou se pak počasí dost měnilo. Z Wellingtonu jsme jeli po dálnici a pak se napojili na SH1, po které jsme před několika týdny projížděli na kolech. A tak jsme se opět dostali do Paraparaumu, kde naše jízda po severním ostrově skončila (pokračovali jsme odtud s koly do Wellingtonu vlakem) a projížděli jsme, nám již důvěrně známými místy jako byl Levin, Foxton, Sanson a Bulls Z Bulls jsme autobusem pokračovali dál po SH1 do Taupa a ne po SH3 na Palmerson North, z jehož směru jsme přijeli. Měnilo se nejen počasí, ale také krajina a tak lesy vystřídaly farmy, ty pak zase kopce, kopečky, hory, vojenské pásmo, jezera, moře, … Také jsme viděli Mt. Ruapehu, pokrytou sněhem a také zasněženou Mt. Ngauruhoe, tedy „Horu Osudu“ z filmu“Pán Prstenů“.

Když jsme přijížděli k horám, potáhla se obloha těžkými šedivými mraky, které nepropustily sluneční paprsky a setrvala tak i po dobu, co jsme přijeli do Taupa. Moc se mi tu, díky počasí, nelíbilo. Jistěže tu musí být krásně, ale asi v létě, kdy svítí sluníčko a je vidět na hory kolem, ty teď však vidět nebyly.

Zůstaneme tu na dvě noci, snad se počasí umoudří a ukáže nám kus té nádhery. Bydleli jsme opět v kabince s přepychovým vybavením – nádobí, rychlovarná konvice, toustovač, lednice, televize a mikrovlnka.

Ráno jsme se probudili do zamračeného, deštivého až lijavého dne (HURÁ za týden už letíme do Thajska, do Bangkoku, do tepla ) a tak jsme se rozhodli, že kvůli dešti nepůjdeme ani na „Huka Falls“, ani na „měsíční krátery“. Potřebovali jsme však nakoupit jídlo a tak jsme se vydali do města, muzea a infocentra. Už když jsme vycházeli tak pršelo a déšť sílil, takže jsme k muzeu došli promočení až na kůži a to i přes to, že jsme měli deštník.

Muzeum za 5 dolarů nenabídlo nic moc zajímavého, nejvíc sázeli asi na maorský sněmovní dům a zahradu pohody. Cestou k obchodu jsme se ještě stavili v Infocentru, kde jsem posbírala letáky o jezeru Taupo a Rotorua. Ve Woolworths byly opět příjemné slevy a tak jsme nakoupili hromadu dobrůtek a Robert pak ještě z kempu zaběhl do „4 square“, aby donesl šestibalení australského piva“Victoria Beer“ a bylo nám dobře.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 24. července 2011 v 11:42 | Reagovat
Zahrada pohody vypadá dobře. Jak chutná vlastně australské pivo? Jestli jako americká, tak potěš pánbůh…
A co fotka Mt. Doom (té hory osudu) by nebyla?

2 Proky | E-mail | Web | 24. července 2011 v 22:37 | Reagovat
Diky za komentar. Nejsem zadny pivar, ale za sebe Victoria Beer bylo dobre. Pil jsem ho i cepovane v Sydney…
Jinak fotku Mt. Doom se nam vyfotit nepodarilo. Bylo spatne pocasi :o)

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>