img_0718__prokesovi_com

Rotorua – dny 83. – 87. z 89.

Ráno jsme se rozhodli, že stopem nepojedeme. Zase pršelo a tak jsme se vydali na autobusovou zastávku. Sice jsme museli zaplatit o něco víc peněz, ale během čekání se přihnal silný liják, takže jsme nakonec byli rádi, že se povezeme v suchu. Při odjezdu na chvíli přestalo pršet, zasvitlo slunce, přes oblohu se natáhla duha, a tak jsme přece jen hory a jezero na chvíli viděli.

To, že se blížíme k městečku Rotorua, jsme poznali podle par stoupajících z potůčků s vroucí vodou či malých termálních bazénků. Chvílemi k nám vítr zavál i specifický sirný zápach, který nás provázel po celou dobu pobytu.

Náš kemp měl být někde u vjezdu do Rotoruy a tak nám opět posloužila navigace a kemp jsme našli. Občas jsme cestou míjeli díry, ze kterých stoupala pára a také jsme uviděli první bahenní bazének („mud pool“, které jsme si také pojmenovali jako – „bublající bahno“). Do kempu jsem došla celá nadšená, jednak, že bylo krásné počasí, ale také proto, že jsem se na Rotoruu s jejími geotermálními aktivitami moc těšila. Jak psal kamarád Michal, je tu celkem horká půda pod nohama.

Robert v kempu opět domluvil slevu na úžasnou, úplně novou kabinku s opravdovou dřevěnou postelí (jinak tu většinou mají takové ty matrace na sobě a říkají tomu postel). Abychom využili pěkné počasí, tak jsme v domečku jen složili batohy, vzali kamerku a foťák a vydali se do centra. Cestou jsme natočili a nafotili bahenní bazénky a také Pohutu gejzír za plotem. Do maorského kulturního centra „Te Puia“, kde se Pohutu gejzír nachází stál vstup 40 dolarů pro jednoho.

Došli jsme až do centra města a to už se na obloze objevily těžké černé mraky. V infocentru jsem posbírala letáky a ještě jsme zašli do obchoďáku, nakoupit nějaké jídlo. Když jsme vycházeli z obchodu, spustil se pořádný lijavec. Obloha byla celá černá, jen občas ji proťalo světlo blesku, následované hlasitým zaburácením hromu. Přicházely různě silné dešťové vlny a když už se konečně zdálo, že déšť slábne, vydali jsme se i my na cestu do kempu. Jednu chvíli jsme se museli schovat pod palmu u hotelu a počkat, až přejde to nejhorší. Ke všemu tomu dopuštění se přidaly ještě i kroupy. Za pár minut ale bylo zase po všem, vylezlo svítíčko a tvářilo se, jakoby se nic nedělo. V domečku jsme si uvařili čaj a párky se sýrem a hned nám bylo zase lépe.

Zbylé dny jsme měli naplněné pohodou a odpočinkem. Dost často pršelo a tak jsme zůstávali v domečku a koukali na filmy anebo byli připojeni na internet. Jeden večer nám pohodu narušilo pískání – byl to náš požární hlásič. Dělali jsme si totiž večeři a Robert dal do toustovače patku chleba a z té se po chvilce začalo dýmat. Pískání bylo docela nepříjemné, až tedy příšerné. Pro lepší představu následuje krátký popis našeho boje s požárním hlásičem: Robert stál na židli pod hlásičem a držel kolem něj nějaké oblečení. Já zatím, se sevřenými půlkami, kdy že začnou najíždět požární vozy, pozotvírala okna a ručníky vyháněla kouř ven. Naštěstí jsou v kempu asi na podobné situace zvyklí, protože nepřijeli ani hasiči, ani nikdo z kempové kanceláře.

Jeden podvečer jsme se vydali do termálního sirného bazénku přímo v našem kempu. Zrovna tam nikdo nebyl a tak jsem si užívala horké vody a rochnila si v ní. V noci pak byla velká zima, mrzlo a bylo -1°C.

Den před odjezdem jsme vyrazili do města, do „Kuirau Park“, kde se v parku, ohrazené ploty a plůtky, ukrývají díry s vařící vodou, bublající bahno, smrduté bazénky a čoudící díry. Odtud jsme pokračovali dál na poloostrůvek „Motutara Point“ vybíhající do jezera a oddělující tak jezero od „Sulphur Bay“ – „Sírové zátoky“, ve které jsme pozorovali stovky, ba i tisíce různých kachen, racků a dalších druhů ptáků. Byla jich tam opravdu spousta, asi se jim líbí, že mají klid a nohy v teplé vodě. Vylezli jsme kousek od muzea, u modrých lázní, ale do muzea jsme tentokrát ani nešli, bylo už celkem pozdě a muzeum navíc vypadalo dost rozlehle.

Do kempu jsme se vraceli přes „Countdown“ a opět výhodně nakoupili ve slevách. Celí uťapkaní, ale šťastní jsme došli do kempu a do domečku. Stáhli jsme fotky do počítače a pak si je v klidu prohlédli. Venku je v noci už docela zima, ve ¾ na deset bylo 0,3°C. Už se moc těšíme do tepla. Zítra odpoledne se vracíme do Aucklandu.

Text článku: Jana
Fotografie a jejich úprava: Robert

Komentáře
1 Jarda Rejcha | Web | 1. srpna 2011 v 17:32 | Reagovat
To vypadá náramně, to by se nám líbilo! Akorát teda 40 dolarů za vstup na gejzír není zrovna křesťanská cena – asi maorská, že?

2 Proky | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 20:45 | Reagovat
Jo jo, bylo to paradni! My jsme taky do vnitr nesli…na konci cestovani, a kort po 3 mes., je uz penez malo :o)))

Zařazeno do štítků Cestování, Nový Zéland a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>