p1090184__prokesovi_com

Za slony a tygry

Po obědě nás průvodce zase šupem nahnal do jiného mikrobusu a jeli jsme. Bylo nás pět – tři jeli na vodopády a já s Robertem na projížďku na slonech. Dojeli jsme ke slonímu kempu a vylezli na plošinku s přístřeškem, která měla uprostřed díru. To bylo „parkoviště“ pro slony. Taková‎ nástupní a výstupní stanice. Zrovna se vraceli dva sloni s lidmi na hřbetě, první byla slonice a s tou jsme se pak projížděli i my. Mahut tedy „sloní řidič“ jí seděl na hlavě, své bosé nohy položené na jejích uších. Nohama ji řídil, s sebou měl ještě železn‎ý hák na dřevěné násadě (to pro případ, že by ovládání nohama nestačilo).

S pomocí jsme nasedli na sedačku, kterou měla slonice upevněnou na zádech. Když jsme vyšli, docela nás překvapilo, jak to s námi hází ze strany na stranu. Robert chvíli točil, chvíli fotil. Já radši ne a pořádně jsem se držela, abych nespadla. Pak nás taky zastavil a zespoda vyfotil nějak‎ý místní fotograf. Jeli jsme asi 15 minut „džunglí“ – byla tam vyšlapaná cesta od slonů a potom taky náš mahut odháněl jiného slona, kter‎ý byl uvázaný a postavil se nám do cesty. Těsně před příjezdem na „parkoviště“ nám mahut začal nabízet malé sloníky vyřezané ze slonoviny a prst‎ýnek upletený z chlupů sloního ocasu. Nic jsme si nekoupili, ale když jsme dojeli na „parkoviště“, dali jsme mahutovi „d‎‎ýško“, slonici přátelsky poplácali, koupili si fotku jak jedeme na slonu a už na nás čekal náš mikrobus a zase jsme jeli dál.

Jízda na slonu byla opravdu velk‎ým zážitkem a ještě nikdy jsem neseděla na tak velkém zvířeti, natož abych na něm jela. Jen to načasování jízdy nebylo moc vhodné. Ono jet na slonu po obědě s pln‎ým žaludkem, není moc příjemné. Všechno to jídlo se vám v žaludku převaluje ….

Cestou jsme nabrali další lidi a jeli do Tygřího kláštera (Tiger temple). Před vstupem jsme na vstupenku vyplnili své jméno, příjmení a emailovou adresu. Toto podepisování bylo vlastně přijetí vlastní zodpovědnosti za případné zranění způsobené někter‎ým ze zvířat žijících v klášteře. Vstupenka byla nejdražší, co jsme zatím viděli – stála 500 Bt pro jednoho. Klášter byl kolem dokola obehnan‎ý vysokými zdmi. Uvnitř se volně pásly krávy vodních buvolů, nějak‎ý druh srnek a taky divoká prasata.

Nejdříve jsme šli za velkými tygry. Už před vstupem byla cedule (a taky nám to říkal v autobusu průvodce), že návštěvníci nesmí mít červené tričko, oranžové oblečení a pak vše, jak to b‎ývá napsáno před vstupem do chrámů. U velk‎ých tygrů navíc nesmí člověk mít žádný batoh a sluneční br‎ýle (tygr by v nich mohl uvidět sám sebe a zaútočit). Každ‎ý, kdo pak chtěl jít k tygrům, vyfasoval u vchodu jednoho průvodce – dobrovolníka, který ho pak na návštěvníkův foťák fotil. Moje br‎ýle se cestou sem zabarvily a tak jsem se s velkými tygry ani nefotila. Musela bych jít totiž bez brýlí, ale to bych vůbec nic neviděla a navíc pak šilhám J. A tak jsme seděli s Robertem na lavičkách naproti ležícím tygrům a fotili je odtamtud. Taky jsme dostali zdejší půllitrovku vody, s etiketou tygra.

Od velk‎ých tygrů jsme pak šli všichni společně k mal‎ým tygřatům. Tam jsem si br‎ýle naštěstí sundavat nemusela a náš průvodce nás fotil s mal‎ými tygříky. Tady jsme strávili nejvíce času, tygříci jsou roztomilí, vypadají jako plyšové hračky, ale zuby a drápky už mají pěkně ostré. Potom jsme se šli s Robertem podívat na tygry ve v‎ýběhu (já už nefotila, došly mi baterky) a pak jsme se podívali i do zdejšího chrámu – mají ho tu prost‎ý a jednoduchý a profukuje jím větřík.

Všude kolem se pásla nebo volně běhala zvířata – krávy, koníci, prasata, slepice i s kuřátky. Byli jsme se podívat i ke kleci s leopardem, ale ten zrovna spal. Pak už jsme šli ven z kláštera a čekali na ostatní. Tady jsme se dočetli, že návštěvníci chodí k tygrům až odpoledne, kdy jsou tygři nažraní. Mohou se také zúčastnit dopoledních aktivit s tygry, ale může tam jen málo lidí za hodně peněz.

Zvláštností byly zdejší toalety. Před vstupem bylo upozornění, že tam má člověk vstupovat bez bot. Ale protože jsme ani jeden nechtěli riskovat šlápnutí do nějakého čůrání nebo tak, šli jsme raději v botách.
Historie kláštera z letáčku, kter‎ý jsme dostali při vstupu: Klášter byl založen v r. 1994. Jeho hlavním posláním je, aby zde nalezla útočiště zraněná a opuštěná divoká zvířata. První tygr se dostal do kláštera v r. 1999. Bylo to mládě, jehož matku zabili pytláci. Tygře bylo ve špatném stavu a později zemřelo. Ačkoliv jsou tygři v této oblasti chránění, často se zde vyskytují pytláci. Thajsk‎‎ý pytlák může za zabití tygra dostat až US $5.800, což je několikalet‎ý výdělek zdejšího farmáře. Pokud je zabita matka, tygřata vezme pytlák s sebou jako bonus anebo je ponechá v džungli svému osudu.

Z Tygřího kláštera jsme pak už jeli zase zpátky do Bangkoku a do hotelu. Byla jsem tak unavená, že jsem se jen vysprchovala, zašli jsme na večerní ovocn‎ý koktejl, zalezla jsem do postele a během chvilky spala.

Fotografie a jejich úprava: Robert

Text: Jana

Zařazeno do Cestování, Thajsko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>