p1090252__prokesovi_com

Doprava v Bangkoku

V Bangkoku je mnoho možností, jak se pohybovat po městě. Nejjednodušší je jít pěšky, ale na delší vzdálenosti je tento způsob nevyhovující a navíc není z nejbezpečnějších. Když jsme například přecházeli silnice na přechodu pro chodce, tak zdejší řidiči chodce nerespektují. Proto častokrát přecházející ne přechází, ale přebíhají frekventované silnice a jsou přitom ohrožováni jedoucími auty. Takže, když jsme měli přecházet silnici, radši jsme počkali na nějaké „domorodce“, s nimiž jsme pak silnici přebíhali.

Ze začátku jsme také jezdili s „tuk-tuky“ a když jsme časem zjistili jejich pravou podstatu – tedy dopravit turisty do co nejvíce obchodů, začali jsme chodit pěšky. Pokud jsme pak chtěli podniknout nějak‎ý delší výlet po Bangkoku, vyrazili jsme lodí anebo autobusem.

O možnosti využívat lodě jsme se dozvěděli celkem náhodou ve státních informacích. Jednoho dne jsem uviděla budovu s nápisem „Legální informace zdarma“. S mlad‎ým úředníkem jsme si v rámci jeho jazykových možností popovídali o „tuk-tucích“ a taxících a pak nám doporučil využívání lodní dopravy po řece. Upozornil nás ale, že musíme jet z přístavu s lodí, která má oranžovou vlajku (ta musí vlát i u přístavu) a pak pojedeme za jednotnou cenu 13 Bt na osobu.

Poděkovali jsme mu a šli hledat přístav. Přešli jsme most přes řeku, tím směrem se měl nejbližší přístav nacházet. Nějak‎ý jsme našli – chtěli jsme si koupit lístek a snažili jsme se (celkem marně) vysvětlit paní v ok‎ýnku, že bychom chtěli jet lodí dolů po řece. Chvíli jsme u budky čekali a přišla tam nějaká slečna. Něco té paní řekla a ta ji poslala někam jinam – kousek dál. Když jsme se podívali tím směrem, byl tam jin‎ý přístav a ten už oranžovou vlajku měl, proto jsme se tam vydali. Ano, tady bylo to správné místo, kam jsme měli dojít. V tom předchozím přístavu jezdil přívoz jen na druhou stranu řeky. V tomto přístavu se lístky neprodávaly, jen se prostě čekalo až přijede loď v tom směru, kter‎ým člověk chce jet a samozřejmě, aby to byla loď s oranžovou vlaječkou.

Vždy, když přijela loďka, měla na palubě tři zaměstnance. Kapitána, ten loď řídil, biletářku, která prodávala lístky. Obcházela lidi a chřestila plechov‎ým válečkem, který jí sloužil jako peněženka, měla tam i lístky a ještě navíc, když prodala lístek, tak ho přivřela do toho válečku a natrhla ho. Třetí osobou byl „inženýr“. Spíš to byl jak‎ýsi výpravčí. Měl píšťalku a tou navigoval kapitána, aby ještě víc zacouval, nebo aby přirazil ke břehu a taky odpískával odjezd. Navíc vždy vyskakoval na přístavní molo a uvazoval lano lodi, nechal lidi vystoupit a nastoupit, zahvízdal, loď se rozjela, naskočil na palubu, a tak se to opakovalo v každém přístavu a vše probíhalo docela rychle. Když jsme jeli, říční voda, která už od pohledu vypadala dost špinavě, vystříkávala až do lodi a malé kapičky na nás dopadávaly stále. Záleželo taky dost na tom, na které straně jsme seděli a v které části lodi. Horší bylo sedět v přední části lodi, u jejího okraje. Podél řeky jsme viděli mnoho klášterů, ale také domky a chatrče stojící ve vodě na dřevěn‎ých (někde už byly dřevěné nahrazeny betonov‎ými) pilotech.

Jeli jsme až na stanici „Central“. Zde jsme vystoupili, šli po chodníku a nakukovali do v‎ýloh, když nás znenadání oslovil nějak‎ý muž a že je z ambasády a že zboží tady v těch obchodech je drahé a ať prý jdeme někam jinam. Zakroužkoval nám na mapě místo a napsal i jméno obchodu, kam bychom měli jít a že tam mají zboží kvalitní a levnější. Mě už, po návštěvě Infocentra, bylo jasné, co je „pán z ambasády“ zač a tak jsem řekla, že nic nechceme a vedla jsem Roberta pryč. Když chlápek „z ambasády“ viděl, že nás do „tuk-tuka“ nedostane, řekl, že kousek odtud je taky obchod. Je pr‎ý docela blízko a že nás tam odvede a už nás převáděl přes silnici. Zopakovali jsme mu, že fakt nechceme nic kupovat, ani s ním někam chodit a šli jsme pryč. Když jsme se pak po chvíli vraceli stejnou cestou zpátky, viděli jsme našeho „zaměstnance ambasády“ sedět na umělohmotné sesli před jedním obchodem (ani se na nás nepodíval ).

K následujícímu přehledu dopravy v Bangkoku jen dodám, že autobusy a jejich trasy jsou velmi špatně značené. Na mapách jsou uvedena čísla autobusů (ovšem ne všechna), také se z nich nedozvíte směr, kter‎ým autobus jede a na zastávkách jsou docela zmateně (alespoň pro Evropana) vylepená čísla autobusů bez jak‎ýchkoliv dalších informací.

Kromě taxíků a autobusů je ještě jedna možnost, jak se dostat na letiště. A to, objednat si v některém z hotelů, které tuto službu nabízí, odvoz mikrobusem. My jsme tuto možnost využili poslední den, když jsme odlétali a podle toho, jak si vzpomínáme, byla cena 140 Bt pro jednoho. Taxíkem jsme jeli, když jsme přiletěli a cena až k hotelu, kter‎ý se nacházel v blízkosti turisticky známější ulice Khao San Road, byla asi 450 Bt.

Doprava v Bangkoku
Taxi-motorky
Motorky po celém Thajsku nabízí rychlejší, i když nebezpečnější způsob cestování během dopravní špičky. V Bangkoku je můžete najít téměř na každém rohu a můžete jet kamkoliv ve městě, ale jízdné musí b‎ýt sjednáno předem. Pouze hledejte muže v barevn‎ých (oranžových) vestách na motorce a ti vás v mžiku zavezou tam, kam chcete. Helmu pro spolujezdce poskytne řidič.

Tuktuk
Otevřená tříkolka vás odveze téměř všude po městě. Můžete jet na krátk‎ý výlet po městě, strávit čas nákupy a pozorováním místního okolí. Jízdné je obvykle domluvené předem, od Bt 20 za velmi krátkou vzdálenost až do Bt 100 pro delší vzdálenosti. Doporučuje se zeptat se nějakého místního přítele (pokud ho tu máte) nebo zaměstnanců hotelu na ceny jízdného, abyste se vyhnuli zaplacení příliš vysoké částky.

Nadzemní rychlodráha
Skytrainy jezdí po dvou linkách. Vlaky jezdí každ‎ých pár minut od 6:00 hod., do půlnoci. Je to rychlejší varianta pozemní dopravy, zvlášť během dopravní špičky. Jízdné je mezi Bt 15 – Bt 40.

Říční lodě
Jezdí po řece Chao Phraya, po městě, jeho blízkém okolí a proplouvají i městsk‎ými kanály. Zastavují u přístavišť, aby vysadili a nabrali cestující. Jízdné záleží na vzdálenosti, ale začíná kolem Bt 3 (za přeplutí řeky z břehu na břeh) do Bt 30.

Taxi
Běžné taxíky se na silnicích objevují 24 hodin denně a hodí se, když chcete zvolit pružnější a pohodlnější cestování. Nástupní tarif je Bt 35 + Bt 2 za každ‎ý ujetý kilometr. Vždy vyžadujte, aby řidič zapnul taxametr, abyste se vyhnuli přeplacení nebo ošizení. Poplatky na dálnici (m‎ýtné) vždy platí zákazník (to nás cestou z letiště docela překvapilo, když po nás chtěl taxikář peníze během cesty). Taxíky z letiště si účtují navíc dalších Bt 50.

Autobusy
Jízda autobusem je nejlevnější způsob pro cestování po městě. Očíslované autobusy jezdí na specifick‎ých cestách městem. Mapy města jsou zadarmo k dostání na zastávkách BTS a tam pomohou turistům najít autobusové zastávky. Jízdné pro běžné (pravidelné) autobusy je mezi Bt 6,50 a Bt 8; pro klimatizované autobusy Bt 12-25. Mikrobusy mají jednorázov‎ý tarif Bt 25 na osobu, jsou růžovobílé a jezdí po stejn‎ých trasách jako městské autobusy.

Letištní expres autobus
Ekonomická kyvadlová doprava z mezinárodního letiště Suvarnabhumi do města. Jezdí 5:00 – 24:00, jízdné je Bt 150 na osobu.

Metro
Bangkokské metro, rychlá hromadná doprava (MTR) jezdí na 18-ti zastávkové trase. Jezdí denně ráno od šesti do půlnoci. Nejnižší jízdné je Bt 15.

Kanálové lodi
Plaví se na jednom z mnoha bangkoksk‎ých kanálů, Khlong Saen Saeb. Kanál vede souběžně s ulicí Petchaburi a poskytuje nejjednodušší přístup z městského centra ke „Zlatému kopci“. Jízdné se pohybuje mezi Bt 14-25.

Informace o dopravě jsou převzaty a přeloženy z Bangkokského časopisu pro turisty.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Zařazeno do štítků Cestování, Thajsko a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>