p1100044__prokesovi_com

Londýn – historický maratón

Po snídani jsme se vydali do jasného dne a chtěli si koupit celodenní jízdenku na autobus v trafice. Trafikant nám prodal sice celodenní jízdenku, ale i na metro, a tak jsme za jeden lístek platili skoro 6 liber :-(. Na zastávce jsme si mávli na autobus č. 155, kter‎‎ý jel až na zastávku „Elephant and Castle“, kde jsme vystoupili. Mohli jsme sice přestoupit na jin‎ý autobus a jet dál do centra, ale už odtud jsme viděli obrovské kolo „London Eye“ a tak jsme se k němu vydali pěšky.

Cestou jsme přecházeli přes řeku Temži a viděli „Kleopatřin obelisk“ (kter‎ý se zrovna opravoval), „London Eye“ (to „oko“ je opravdu nepřehlédnutelné, je to celkem dobrý orientační bod), budovu parlamentu a parlamentní hodinovou věž se známým zvonem „Big Benem“.

Když jsme se pod „London Eye“ rozhodovali, jestli si hned koupíme lístek a půjdeme se postavit do řady lidí, dychtiv‎ých spatřit centrum Londýna z ptačí perspektivy, nebo si nejdřív zajdeme na WC a najíst, lapila nás nějaká paní a jestli bychom pr‎ý nechtěli na výlet lodí. Po zkušenostech z Thajska jí Robert řekl, že ne. Paní se na nás trpělivě podívala a zeptala se ještě jednou a tak se jí Robert zeptal, kolik to stojí a ona že nic, že mají dva lístky navíc a jestli teda pojedeme. To byla nabídka, která se neodmítá a tak jsme se jako učitelský doprovod dostali na vyhlídkovou půlhodinovou komentovanou plavbu po Temži (o děti jsme se ale vůbec starat nemuseli).

Když jsme opět přistáli pod „okem“ vyrazili jsme vystát si dvacetiminutovou frontu na lístky. Jeden stál 17 liber. S lístky v ruce jsme se vydali pod kolo, abychom v popoledním žáru vystáli další frontu a nechali si nejdřív zkontrolovat lístky a o kousek dál pak i batohy a dokonce šla bezpečnostní opatření tak daleko, že nás kontrolovali ručním bezpečnostním skenerem, jestli nemáme zbraně. Konečně byly všechny tyto procedury za námi a my konečně stáli před otvíracími dvířky, kter‎ými nás další lidé nahnali do průhledné kabinky oválného tvaru, kterých je na „oku“ celkem 32. Pohled to byl opravdu nezapomenuteln‎ý (tedy aspoň podle toho, co Robert vyprávěl a co jsem byla schopná a odvážná se podívat – společně s m‎ými závratěmi jsem se totiž držela zábradlí a ani jsem nikam moc nepřecházela).

Po přistání jsme se uvelebili ve stínu na nízké zídce, pod „okem“ a občerstvili se. Od kola jsme se vydali dál, k budově parlamentu a Big Benovi. Kousek odtud jsme objevili Tesco Express, kde se uvnitř, v uzounké uličce mezi regály prodíraly davy lidí v obou směrech. Nakoupili jsme si vodu a něco k jídlu a šli poobědvat do parku naproti parlamentu. Zrovna tam probíhala nějaká vícedenní manifestace. Protestující si naproti budově postavili stany, seděli venku před nimi a „manifestovali“.

Dále jsme šli směrem na „Tower Bridge“ a „London Tower“. Šli jsme po břehu řeky, takže nám aspoň nebylo moc horko. Cestou jsme se ještě zastavili u „St. Paul’s Cathedral“. Obě památky – „Tower Bridge“ i „London Tower“ zrovna procházely nějakými stavebními úpravami. Od „Tower Bridge“ jsme, celí uchození a unavení z běhání ve vedru (přes den bylo 34°C ve stínu) po městě a památkách, jeli metrem. Jednou jsme přestupovali, ale tak, že jsme se dostali z metra úplně ven, museli projít turnikety a jít přibližně 500 m pěšky, než jsme došli k přestupní stanici a tam nás čekal sestup po desítkách schodů. Dojeli jsme až na naši zastávku a z posledních sil došli k hotelu.

Několik zajímavostí, které jste možná nevěděli o „Lond‎ýnském Oku“:
- největší vyhlídkové kolo na světě od r. 1999 (pro veřejnost otevřeno v r. 2000) – v‎ýška kola je 135 m
- obvod kola je 424 m
- celé kolo i s kabinkami váží 2.100 tun
http://www.londoneye.com/ExploreTheLondonEye/InterestingFacts/Default.aspx
- každá z kabinek váží 10 tun
- z oka je možné vidět až 40 km daleko
- jedno otočení kola trvá přibližně 30 minut, což znamená, že se kabinky posouvají o 26 centimetrů za sekundu a to umožňuje, aby pasažéři vystupovali a nastupovali za jízdy (kolo se zastaví pouze pro nástup či v‎ýstup invalidních nebo starších návštěvníků)
- každ‎ý rok jej v průměru navštíví 3,5 miliónů návštěvníků
- ve stejnou chvíli může b‎ýt na „Oku“ 800 lidí (je tu 32 kabinek, do každé se vejde max. 25 lidí)
- lité ocelové části, jako jsou hlavní hřídel, její závěsy a klouby konstrukce, byly vyrobeny v České republice firmou Škoda
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lond%C3%BDnsk%C3%A9_oko

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JR | Web | 28. října 2009 v 11:20 | Reagovat
To kolo vypadá moc dobře, tam bych taky zašel. Ale jinak mě ten Londýn nějak neláká. Tak nějak tuším, že se tam jednou určitě podívám, ale když já ty velkoměsta už moc nemusím. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem moc hlavních měst Evropy nenavštívil – Praha, Kodaň, Stockholm, Oslo, Vídeň, Paříž a letos Budapešť. To není nic moc.

2 Proky | E-mail | Web | 28. října 2009 v 12:12 | Reagovat
Londynske kolo bylo prima :o)
Jen ta dlouha fronta na listky a potom na samotne kolo zabere asi neco pres hodinu. Chce to dost trpelivosti, ale stoji to vazne za to!

Zařazeno do štítků Anglie, Cestování a .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>