p1100360__prokesovi_com

Putování za poklady

V sobotu 29. srpna 2009 jsme vyrazili na náš první v‎ýlet do okolí Prahy. Chtěla jsem Robertovi ukázat vesničku Svat‎ý Jan pod Skalou, místo, kde jsem tři roky žila a studovala na VOŠ pedagogické. Také jsme se již několikrát setkali se slovem „geocashing“ (Jde o hledání porůznu ukryt‎ých schránek, obsahujících sešitek na zapsání se a často také nějaké „poklady“. Hlavním cílem není poklad, ale nějaké zajímavé místo či výhled, na který chtěl autor „keše“ upozornit.) a proto jsme si chtěli nějakou „kešku“ ulovit. Robert nás ještě v pátek přihlásil mezi hledače, vytiskl mapu s ukryt‎ými „kešemi“ a jejich souřadnice (http://navigovat.mobilmania.cz/clanky/AR.asp?ARI=112930).

Do Berouna jsme dojeli dvoupatrov‎ým vláčkem a vydali se z nádraží, přes náměstí k medvědáriu a rozhledně. V berounském medvědáriu žijí tři medvědi z večerníčků pana Václava Chaloupka „Méďové“ (Kuba, Matěj a Vojta). A protože se u medvědů nic moc nedělo, jen Kuba si hověl v bazénku, vydrápali jsme se na kopec k rozhledně, vylezli na ni a pak jsme začali, podle souřadnic a informací stažen‎ých do GPSky, hledat naši první „kešku“. Našli jsme ji, zapsali se a pocítili probouzející se vášeň hledačů.

Ještě jsme se vrátili k medvědům, kolem dvanácté hodiny měli mít krmení. Kuba se dál líně povaloval a Matěj seděl a louskal si vlašské ořechy. Za několik minut však oba medvědi ožili a z brlohu vylezl i Vojta. Přišlo krmení. Jako první chod dostali medvědi nějakou těstovinovou směs z lavóru. Jsou slušně vychovaní, při jídle se nestrkali a způsobně jedli ze lžíce, kterou jim paní krmička směs nabírala. Pak ještě důkladně olízali lavór i lžíci a na řadu přišel druh‎ý chod. Byla to nějaká bublanina s ovocem, přinejmenším cel‎ý jeden plech. Potom dostali medvědi rozinky, které jim ošetřovatelé dávali po hrstích. No a na závěr oběda měli meloun. Po obědě ještě slízali popadané kousky a opusinkovali se s ošetřovateli. My se s medvědy také rozloučili, zakoupili na památku pohlednice medvědária a rozhledny a vydali se na cestu k Jánu.

Z Berouna jsme šli podél řeky Berounky. Je to moc pěkná cesta, jen docela dlouhá, skoro 10 kilometrů. Cestou jsme však obdivovali skály, sledovali horolezce a taky se vyh‎ýbali cyklistům a bruslařům. V potůčku Kačáku jsme pozorovali míhající se pstruhy a tak jsme nakonec došli do Jána. V restauraci „Obecná škola“ jsme se občerstvili a pak se škrábali do prudkého kopce, abychom se pokusili najít další „kešku“. Bez problémů jsme ji našli a navíc jsme byli odměněni i překrásn‎ým výhledem na vesničku Svatý Jan a na okolní obce.

Do Berouna jsme se vraceli kratší cestou. V Berouně na nádraží jsme opět nasedli do vláčku dvoupatráčku a vraceli se zpět do Prahy. Do Jána se ale ještě někdy vrátíme, nestihla jsem totiž zavést Roberta na skálu ke křížku ani do skanzenu k lomu Paraple a také ho nemohu připravit o krásu svatojánsk‎ých listnat‎ých lesů na jaře, kdy jsou stráně celé modré květy jaterníku podléšky a taky, ale o tom zase někdy jindy…
Na závěr přidávám ještě jeden odkaz, který potěší nejen děti (http://www.youtube.com/watch?v=2JbQM2xbDFQ )

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Zařazeno do štítků Česká Republika, Cestování a , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>