SONY DSC

Liberec

Tak se nám to nakonec podařilo… Robert čerpal během srpna dovolenou a vyjeli jsme za hranice rodného města. Vlastně se to všechno událo na popud našeho kamaráda Mariana. Málem jsme totiž trávili dovolenou na Slovensku. Zčásti v Bratislavě a zčásti ve Vysokých Tatrách. Když se ale Robert začal blíže zajímat o to, jaké jsou možnosti dopravit se na Slovensko, zjistil od jedné nepříliš ochotné paní na železničních informacích, že by nás cesta vlakem tam a zpět vyšla stejně jako zpáteční letenka do Paříže. A tak jsme dál nekombinovali a nepřemýšleli o Tatrách a rozhodli se vyjet na stará, osvědčená místa naší země.

Vyjeli jsme vlakem v sobotu 14. 8. 2010. Naším cílem byl Liberec. Cesta vlakem je příjemná pro ty, kteří nespěchají, chtějí se pokochat krajinou (i když ono zrovna v tomto směru na Ústí toho ke kochání moc není – tedy není-li člověk zrovna báňský inženýr , mít nějaké to pohodlí pro nohy a hlavně je to pohodlný způsob cestování s Terezkou. Když je potřeba, tak se dá na sedačkách přebalit, docela v klidu nakrmit a když je unavená, šoupne se do vaku nebo do „skořápky“ (autosedačky) a tam usne. Celé cestování bylo také možné díky, mou sestrou Lucií, zapůjčené „skořápce“ s přidělávacím podvozkem.

V Ústí jsme přesedli na rychlík do Liberce a očekávali, jestli se nám nakonec podaří do cíle se dostat. Vyrazili jsme totiž jen pár dní po ničivých povodních, které zasáhly právě oblast Liberecka. Ale dojeli jsme. Jen v jedné stanici musela paní průvodčí šíbovat z okna vlak na jinou kolej, aby se s námi nesrazil jiný vlak, přijíždějící na kolej, na které jsme původně stáli. Průvodčí se omlouvala, že se musíme přešíbovat, ale já jen s černým humorem pronesla, že je lepší se přesunout, než aby do nás vlak narazil.

V Liberci jsme dojeli z města tramvají do Horního Hanychova, do místa, odkud je to na Ještěd nejblíže. V penzionu DAFI  jsme bydleli již na podzim roku 2007 a tak jsme si ho vybrali i tentokrát. Nyní jsme však měli výhled přímo na Ještěd. Ubytovali jsme se a vyrazili k lanovce a to i přes zjevnou nepřízeň počasí (mžilo a mračilo se).

Nechali jsme se (ještě s jedním párem mladých lidí a obsluhovatelem lanovkové kabinky) vyvézt na vrchol, trochu pochodili po venku a pak zalezli do restaurace na pivo. Zpátky jsme se pak vydali po silnici, ale protože Robert chtěl jít nějakou značenou turistickou cestou, zajeli jsme i do lesa. Tam se však rychle setmělo a na značky jsme neviděli. Sešli jsme proto raději zpět na silnici a bezpečně došli až do penzionu.

Druhý den jsme pak vyrazili do zdejší zoo. No, nemohli jsme si přece nechat ujít vzácného bílého tygra, i když tu chovají, jako jediná zoo v Evropě, ještě větší vzácnost – takiny čínské. No, upřímně řečeno, víc se mi líbil ten bílý tygr Dalším, ještě větším zážitkem však byla obrovská klobása k obědu   Večer jsme pak ještě šli vyzvednout kešku, sbalit se a v pondělí jsme vyráželi dál, do Pece pod Sněžkou.

Fotografie a jejich úprava: Robert
Text: Jana

Komentáře
1 JRe | Web | 1. září 2010 v 14:55 | Reagovat
Krásný fotky, pěkný článek. Tak nevím, jestli mám víc „ochat“ nad krásou krajiny, nebo nad Terezkou (v té čepici je obzvlášť roztomilá), no ale asi se mi nejvíc líbila ta klobása
Na Ještědu se nám také moc líbilo, akorát toho Marťánka si nepamatuji, to musí být něco nového.

2 Proky | E-mail | Web | 1. září 2010 v 21:09 | Reagovat
Díky
Martanek je letosni (viz link http://www.jested.cz/oslavy-jestedu-2010)
Kazdopadne Jested je uzasna stavba. To se ovsem o te nove postovne na Snezce rici vubec neda

Zařazeno do štítků Česká Republika, Cestování a , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>