Terezka v porodnici

Dopis Terezce

Milá Terezko,
deníček jsem Ti chtěla psát ještě předtím, než jsi se narodila. Cítila jsem a stále cítím potřebu uchovat a podělit se s Tebou o radost, kterou jsem během těhotenství a teď i mateřství prožívala. Chci, abys věděla, že jsme si Tě s tatínkem moc přáli a velice se na Tebe těšili. Stejně tak se těšily obě Tvé prababičky a praděda, babičky a dědové, tety a strýčkové, sestřenky a bratranci. Jedni se za Tebe každý večer modlili, abys byla zdravá a také si Tě hladili, když jsi byla ještě u mě v bříšku. To bylo radosti, když jsi jim odpověděla tím, že jsi se zavrtěla.

Terezka v porodnici

Terezka v porodnici

Když jsme s tátou zjistili, že jsi v mém bříšku a že tam rosteš, byli jsme nejdřív trochu překvapeni, jak rychle jsi se u mne uhnízdila, po našem rozhodnutí, že děťátko mít chceme. Zároveň jsme však byli velice šťastni a když jsem na těhotenském testu uviděla dvě čárky, dojetím jsem se rozplakala. Věřit tomu, že jsi skutečně s námi jsem začala až poté, co jsem Tě poprvé uviděla u pana doktora na monitoru.

Celé těhotenství pro mne bylo krásným obdobím. Neměla jsem vůbec žádné ranní nevolnosti, nohy mi také moc neotékaly, neměla jsem žádné zvláštní chutě a všechny prohlídky proběhly v naprostém pořádku. Měla jsem sice občas nějaké nervíky, ale tak už to asi u maminek učitelek bývá. Jediné, co mi vadilo, byly pachy. Hlavně v městské dopravě v Praze, pachy zpocených a opilých lidí a bezdomovců, kteří jezdili tramvajemi To ale bylo to nejmenší a vždy jsem s sebou měla kapesníček, který mi posloužil jako filtr, takže jsem dýchala přes něj.

Teta Lucie nám poslala několik krabic s oblečením. Jednak pro mne a pak také pro Tebe. Byla jsem z toho naprosto unešená a vůbec nic jsem netušila o tom, kolik malé miminko potřebuje věcí a jaké velikosti.

Když jsem 1. února 2010 nastoupila na mateřskou dovolenou a měla si začít užívat klidu a pohody, tak jsme se stěhovali z Prahy. Nejdřív k babičce a dědovi na Tisovou a pak do bytečku tety Blanky, který tatínek s dědou opravovali a vymalovali.

27. března 2010 bylo datum, kdy jsi podle výpočtů měla přijít na svět. Ale Ty jsi si ještě chtěla užívat bříška a dala jsi si načas. Děda z Tisové nás měl vézt do porodnice, kdyby jsi se začala dobývat na svět. Měl u sebe telefon ve dne i v noci a každý den volal, jestli ten čas už nastal. A protože jsi se nechystala narodit ani 1. dubna jako teta Markéta, ani 4.dubna, což by bylo pěkné datum, tak jsme musely v pátek 9. dubna 2010 nastoupit do ostrovské nemocnice.

Narodila jsi se v pondělí 12. dubna 2010 ve 3:36 ráno, vážila jsi 3 340 g a měřila 51 cm. Když jsem Tě uviděla, byla jsi nádherná. Vůbec jsi se cestou na svět nepomačkala a byla jsi pro mne to nejúžasnější a nejkrásnější miminko na světě. Ještě teď pláču, když si na tu chvíli vzpomenu. V ten okamžik jsem zapomněla na všechny bolesti a těžkosti, které Tvé narození provázely a byla jsi tu jen Ty, já a táta. Hned co Tě zvážili, ošetřili a zabalili, položili Tě na mé tělo a byla jsi poprvé u mne. Táta Tě fotil, abychom měli všichni na ten velký den památku. Byla jsem nejšťastnější máma na světě.

Když jsme šly poprvé k Tvé paní doktorce, tak nás chválila, jak pěkně rosteš, další týden také, ale pak jsi začala u krmení usínat a nevypila jsi tolik mlíčka, kolik bys měla a také jsi málo přibírala. Proto jsme dostaly domů váhu a před a po každém krmení (ve dne i v noci) jsem Tě vážila. Podařilo se, že jsi se rozjedla a nemusela jsem Ti dávat umělé mlíčko. Při další kontrole a vážení u paní doktorky se zjistilo, že opět nepřibíráš a musela jsem Ti začít dávat umělé mlíčko. No a protože jsme s tátou oba alergici, tak jsem kupovala hypoalergenní Bebu. Zároveň k tomu jsem ale po každém krmení ještě odstříkávala mlíčko, abych Ti ho mohla při dalším krmení dát. Takže jsme s tátou pořídili elektrickou odsávačku a váhu, abych měla přehled, kolik mlíčka spapáš a jak přibíráš. Měla jsem strach, abys kvůli způsobu podávání umělého mlíčka, nepřestala pít mlíčko ode mne, tak jsem Ti je dávala injekční stříkačkou a hadičkou. Strčila jsem Ti ukazováček do pusinky, bříškem vzhůru, na horní patro, vložila hadičku a pomalu jsem tlačila na píst stříkačky. Časem jsi měla tolik síly, že jsi zvládla sát mlíčko z hadičky sama a já na píst už tlačit nemusela. Když se Ti blížil šestý měsíc, rozhodla jsem se, že Ti budu podávat umělé mlíčko z láhve s dudlíkem. Po každém kojení jsem Ti musela přidávat 120 ml a více a to byly dvě nebo tři stříkačky. Šlo Ti to pít dobře a ode mne jsi mlíčko také pila.

Také jsme Tě s tátou brali do K.Varů do čajovny a když Ti byly čtyři měsíce, vyrazili jsme s Tebou na dovolenou a zdolali Ještěd (nahoru lanovkou, dolů v kočárku) i Sněžku (nahoru pěšky v šátku, dolů z Růžohorek lanovkou) a i potom jsme s Tebou dost cestovali. Koupili jsme termosku, ve které byla převařená kojenecká voda, kterou jsem použila na přípravu mlíčka, když jsi měla hlad.

U paní doktorky jsi byla vždycky šikovná a zvědavá, na to, čím Ti to jezdí po prsíčkách a co to poslouchá a také očkování jsi pěkně zvládala. Jen když jsi dostávala náušničky, tak jsem musela zůstat na chodbě a plakala s Tebou.

Za týden Ti bude deset měsíců a pak ty další dva měsíce rychle utečou a budeš mít první narozeniny. Je toho mnoho, co jsme spolu zažily. A protože mám špatnou paměť, tak právě proto je tady tento deníček.

Moc Tě milujeme, Terezko, Tvoje máma a táta.

Zařazeno do Každodenní život, Naše děti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>