UZ 12. 11. 2009

Moje těhotenství s Terezkou

Strávili jsme s manželem (tehdy ještě snoubencem) necelý rok pracovním a hlavně studijním pobytem v Austrálii a před návratem domů se vydali cestovat tři měsíce po Novém Zélandu. Tam jsme se také domluvili, že chceme mít děťátko. Po třech měsících na N.Z. jsme se ještě zastavili na pár dní v Bangkoku a v Londýně a pak už nás čekalo letiště v Praze. Byli jsme doma a myslím si, že v té době jsme už byli tři.

Počasí v Londýně bylo nádherné, slunečné. Zato u nás, zima a déšť, vlastně obvyklý začátek letních prázdnin. Krátce po příletu jsem podlehla nějaké viróze a léčila se čajíčky a paralenem. Také na časový posun jsem si pořád nějak nemohla zvyknout.

Hledala jsem práci, chtěli jsme se přesunout do Prahy, a nedoufala, že by některá škola ještě mohla v červenci hledat učitelku. Proto mne docela překvapil zájem asi šesti škol, do kterých jsem odepisovala na inzerát. Přijala jsem hned první nabídku, ve škole na Jižním Městě. Ještě jsme nevěděli, kde budeme bydlet, ale hlavně, že jsem měla práci. Mému snoubenci se podařilo sehnat krásné bydlení na Barrandově. Přiznávám, že to ranní a odpolední dojíždění městskou dopravou bylo docela náročné. Zvlášť ranní vstávání. Já, která patřím mezi sovy, jsem najednou byla nucena vstávat o půl šesté. Naštěstí jsme kousek od domu měli zastávku autobusu (i tramvaje), který mě vyvezl až na Budějovickou, tady jsem přesedla na metro, vystoupila na Opatově a dojela autobusem Ke Kateřinkám. Odtud to bylo do školy jen kousek.

Takže práci jsem měla zajištěnou a koncem července jsme se jeli podívat na byt. Po příjezdu do Prahy jsme ještě měli čas a tak jsme zašli koupit těhotenstké testy do Bílé labutě. A tam jsem jeden z nich rovnou i použila a byly na něm dvě čárky. Byla jsem šťastná a hned jsem test ukázala i Robertovi, jestli tam i on vidí ty magické dvě čárky. Ano, byly tam. Radovala jsem se, ale vzápětí se v radosti krotila, dokud nebudu mít těhotenství potvrzené od doktora, tak jsem tomu nechtěla věřit. Najednou jsme museli řešit otázku, zda chceme i přes to, že pravděpodobně čekáme miminko, organizovat bydlení a život v Praze. Domluvili jsme se, že ano a smlouvu na byt jsme ten den podepsali a v srpnu se stěhovali. Také jsem podepsala smlouvu ve škole a v půlce srpna šla k doktorovi, který mi těhotenství potvrdil.

Nechtěla jsem však ve škole těhotenství dlouho tajit, netušila jsem, jak se bude vše vyvíjet, jak se budu cítit a zda budu moci učení skloubit s těhotněním. Proto jsem na konci září oznámila své těhotenství zástupkyni a pak i ředitelce školy. S těhotněním se na škole tak trochu natrhl pytel, byla jsem třetí těhotná učitelka Snažila jsem se být co nejvíc v klidu a pohodě, což se ne vždy tak úplně dařilo. Měla jsem úvazek rozdělený do čtyř dnů, protože v pátek jsem vždy jezdila do Plzně na další studium pro pedagogy. Bylo to docela náročné i pro netěhotnou (už jednou jsem takhle měla úvazek stažený do čtyř dnů), ale zvládala jsem to.

Chtěla jsem se přihlásit k porodu do Motola, ale tam už měli na ten termín plno a jediná porodnice, kde ještě maminky přijímali, byly Vinohrady. Tak jsem jezdila na ultrazvuky tam. K doktorovi jsem chodila u nás na polikliniku, nedaleko od našeho bytu. Byl to příjemný starý pan doktor, jehož jediné mínus bylo, že mě párkrát zapomněl poslat na nějaké vyšetření nebo screaning.

Ve škole jsem končila s rozdáním pololetního vysvědčení. Vlastně jsem skončila již dříve, vybrala jsem si nějakou starou dovolenou a byla jsem ráda, že se už nemusím trmácet MHDčkem přes celou Prahu. V únoru jsme se stěhovali zpět k manželovým rodičům. Robert neměl v Praze štěstí na práci, kterou chtěl a tak nám nezbylo nic jiného, než odejít.

Ve městě, kde jsme dříve bydleli sehnal manžel od 1. března práci a moje starší sestra nám půjčila byt 1+1, který Robert se svým taťkou dávali dohromady. V průběhu března jsme se do bytečku nastěhovali. A já začala chodit k doktorovi ve městě.

Protože nemáme auto, byli jsme domluveni s manželovými rodiči, že kdybych začala rodit, tak nás do porodnice odvezou. Nakonec to nebylo potřeba, ale to už je psaní zase na jindy.

Během těhotenství jsem přibrala 8 kg a bříško bylo docela malé.

Zařazeno do Naše děti, Terezka v bříšku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>