01

Jak se Terezka narodila

V říjnu bylo Terezce 18 měsíců a já docela zanedbávala psaní blogu Zamračený, ale rozhodně jsem nezahálela Mrkající Několik dní před Terezčinými prvními narozeninami jsem vzpomínala na to, jak to vlastně všechno před rokem bylo. Vlastně se už skoro nepamatuji. Byla jsem zcela omámená tím malým uzlíčkem, který se občas zavrtěl v postýlce vedle mne.

Termín porodu jsem měla vypočítaný na konec března. Chodila jsem na kontroly a Terezka se k narození stále neměla. Nakonec jsem si sbalila věci a v pátek 9. 4. 2010 dopoledne nastoupila do ostrovské nemocnice na oddělení gynekologie. Byly jsme na pokoji čtyři maminky čekající až se porod spustí anebo až nám lékaři pomohou. V sobotu ráno jsme nastoupily na kontrolu a doktor každé zavedl vyvolávací tabletku. Čekaly jsme a čekaly, ale nic se nedělo. K večeru pak jedné mamince praskla voda. Později večer odešla další mamina. To nám v našem čekání dodalo naději, že už nebude dlouho trvat a přijdeme také na řadu. Ale stále se nic nedělo. V neděli ráno nám lékař propíchnul plodové obaly a plodová voda začala vytékat.Sbalily jsme si věci a přesunuly se na porodní sál do vyčkávacích pokojů, kam za námi přicházela PA, aby zaznamenala na monitoru srdeční ozvy miminka a případnou akci dělohy. Ještě mi přinesli oběd, bramborové knedlíky se špenátem, mňam. Zeptala jsem se, jestli to mohu sníst a že prý klidně můžu Usmívající se Jenže po nějaké době mi začalo být nevolno. Když PA přijela s monitorem, řekla jsem, že mi je na zvracení. Asi mi to moc nevěřila, ale pak mi řekla, že mám případně použít umělohmotnou misku (ve tvaru ledviny). Připásala mě na měření k monitoru a já za chvíli opravdu vyhodila celý ten výborný oběd Rozpačitý Tak jsem si vykoledovala kapačky na uklidnění žaludku nebo na co to bylo. Byla jsem na pokoji sama a tak jsem se snažila usnout, ale moc se mi to nedařilo, protože když jsem nebyla přivázaná na monitoru, tak jsem měla kapačky kvůli zvracení a myslím, že se střídaly s kapačkami oxytocinu. Také mi nastupovaly bolesti, přicházely častěji a byly stále silnější, tak jsem někdy kolem půl osmé večer zavolala Robertovi, aby přijel (vodu mi doktor píchnul někdy ráno – asi kolem deváté).

Když přijel, byla jsem hned o něco klidnější. Bolesti byly častější a intenzívnější. Cítila jsem je v břiše i v zádech a pokaždé když kontrakce přišla, tak jsem si přála, aby už dosáhla vrcholu a já si mohla na chvíli odpočinout. Bylo mi zase špatně a vyhodila jsem zbytky jídla a vodu. Vodu, kterou jsem měla s sebou, jsem už nesměla pít a ke všem kapačkám jsem dostala další, s vodou, abych nebyla dehydratovaná. S každou kontrakcí jsem skoro lezla po stěně. No dobře, tak po stěně ne, když jsem byla pořád na kapačkách nebo na monitoru, ale jezdila jsem po posteli sem a tam, prohýbala se a přála si, ať už ta potvora bolavá zase povolí. Když jsem zrovna nebyla připásaná, tak jsem šla na záchod anebo na chvíli do sprchy. A pak zase lehnout a ležet s další dávkou kapaček.

Také jsem se moc neotvírala a tak mě při kontrole na porodním sálu doktorka pomohla. Byla jsem unavená a vysílená a ve chvílích mezi kontrakcemi jsem usínala.

Konečně jsem už mohla zůstat na sále. Vyhodila jsem poslední zbytky toho, co jsem ještě v žaludku měla. Byla to spíš už jen voda. Několik mamin přede mnou rodilo císařem a tak všichni chtěli, aby se Teri narodila bez operace. A vyšlo to. Stála jsem na porodním sále, opřená o skříňky a snažila se netlačit, aby se mohla Terezka správně natočit a připravit se k cestě na svět.Konečně se, na čtvrté či páté zatlačení (a pomocí PA, která mi tlačila na břicho) Terezka v pondělí 12. 4. 2010 ve 3:36 hod. narodila Usmívající se Jen jsem slyšela doktorku jak říká, že už je vidět hlavička, pak tam byl nějaký šrumec, jak dorazili z dětského oddělení a potom už mě nastříhla a Terezka byla na světě. Byla hned po narození krásná. Neměla žádné otlačeniny ani nebyla flekatá, chtěla se nám ukázat úplně nejkrásnější.

Ten okamžik, kdy mi ji položili k prsu, aby se přisála, byl neskutečně krásný a znova se mi zalévají oči dojetím. Robert se šel podívat a fotit, jak nám Terezku váží, měří a kontrolují, zda je vše v pořádku. Pak jsme ji dostali čistou v bílé košilce do postýlky vedle mne a já zapomněla na všechno, co předcházelo narození naší malé princezny. Doktorka mě zašívala a já plakala dojetím nad tím prťouskem, který tu byl konečně s námi. Dívali jsme se na ni a já jí povídala, jak moc jsme se na ni těšili a zpívala jsem jí. Robert rozesílal SMSky příbuzným a přátelům a volal svým rodičům a pak i bráškovi.

Porod trval nějak kolem 18 hodin, od protržení obalů až k samotnému Terezčinu příchodu na svět. Nebylo mi chvílemi zrovna nejlíp, a když to bylo hodně náročné, tak jsem si říkala, kolik už to přede mnou zvládlo ženských a že na konci mě čeká odměna v podobě naší vytoužené holčičky. Ještě přidám čas a míry, Terezka se narodila v pondělí 12. 4. 2011 ve 3:36, váha 3 340 g a délka 51 cmUsmívající se

No a dnes, spí naše malá slečna vedle v pokoji a je krásná a moc šikovná, ale o tom zase až někdy příště Mrkající

Zařazeno do Naše děti, Terezka novorozenec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>