01

První tři měsíce

Ač jsem se snažila zapamatovat si každou chvilku prožitou s naší malou holčičkou, a zpočátku celkem poctivě vedla i deník pokroků a váhy apod., stejně jsem na některé věci a události zapomněla. Jak tedy probíhaly Terezčiny první tři měsíce? Nebo spíš naše první tři měsíce s Terezkou?

V porodnici jsem byla s Teri jeden a půl dne na společném oddělení, ale byla jsem z toho docela vystreslá, Terezka často plakala a já měla nervy z toho, že tím nějak obtěžujeme okolí. Samozřejmě že ne, ale logika a hormony, řekněme „citlivější“ prvorodičky, jsou okolí někdy nepochopitelné ÚžasnýMěla jsem podanou žádost o nadstandardní pokoj, ještě z doby, kdy jsem jezdila do Ostrova na kontroly, a byla jsem moc ráda, že se brzy uvolnil a my se tam mohly přestěhovat. Nervy se mi uklidnily a pocítila jsem klid, pohodu a hlavně luxus vlastní koupelny a toalety, ledničky, televize (kterou jsem za celou dobu ani nezapnula, vždyť co je krásnějšího než pohled na ten malý uzlíček, který ležel vedle mne Usmívající se K výše vyjmenovanému pohodlí a luxusu přidám ještě i stravu na pokoji a hlavně návštěvy, které za námi přišly si mohly pohovět v křeslech. No, bylo to zkrátka ve všech směrech moc prima a jestli budu ještě někdy rodit (jakože bych se tomu vůbec nebránila), tak si opět požádám o nadstandard Usmívající se

16. 4. 2011 nás propustili z porodnice a já si vůbec nebyla jistá, zda zvládnu všechnu péči. Poctivě jsem si zapisovala všechno, co mi sestry říkaly, třeba ohledně koupání. Takže jsem měla napsaný celý metodický postup toho, jak koupání miminka probíhá a na co bych neměla zapomenout. Ve chvílích, kdy Terezka v porodnici usnula a já měla čas, probírala jsem se maminkovskými časopisy a radami jak věnovat miminku co nejlepší péči.

Z porodnice nás odváželi manželovo rodiče a doma čekaly ve váze květiny a nějaké jídlo. Byla jsem ráda, že už jsme doma, zároveň však plná obav, jestli budu všechno umět sama, bez podpory zdravotnického personálu. Ale ano, zvládla jsem to. Sice jsem občas něco pozměnila nebo zapomněla, ale důležité bylo, že Terezka byla v pohodě a já celkem taky.

Měla jsem v mrazáku navařené nějaké jídlo a pečivo, takže o jídlo jsem měla postaráno. Terezka byla zpočátku plně kojená, jí jsem se o nemusela o nic navíc starat. Problémy přišly až později. Teri mi od začátku u krmení usínala. Prostě pila, pila a najednou spala. Po propuštění z porodnice vážila 3.150 g. 20. 4. 2010 jsme šli k dětské lékařce, vážila 3.320 g a měřila 52 cm. Další týden na kontrole, vážila 3.520 g, takže zpočátku přibírala opravdu moc pěkně Usmívající se Ale když jsme 25. 5. 2010 šly na šestitýdenní kontrolu byly váha a míra následující: 3.850 g, 56 cm. To se doktorce nelíbilo, tak jsme dostaly domů váhu a před a po každém krmení Teri vážit, abych měla přehled, kolik měla mlíčka. Po každém krmení jsem pak ještě musela mlíčko z prsou odsát, schovat do lednice a dokrmit jím Terezku při dalším krmení. K tomu účelu jsem si koupila velkou stříkačku a hadičku na prdíky (rektální rourku/či hadičku), která se dala moc dobře nasadit na stříkačku. Potom jsem si položila Terezku naproti sobě na skrčené nohy, strčila jí svůj prst do pusinky tak, aby se špička prstu dotýkala jejího horního patra a pomalu jsem jí mlíčko pouštěla. Bylo to pro mne náročné období a tak semi ulevilo, když mi na další kontrole, 8. 6. 2010 doktorka řekla, že se váha lepší, Terezka měla něco kolem 4.100 g. Vrátila jsem váhu a byla moc ráda, že už nemusím v noci vstávat a Terezku nejdřív převažovat než ji nakrmím. Na tříměsíční kontrole, 30. 6. se ale věci opět obrátily k horšímu. Terezčiny míry byly 4.050 g a 60 cm. Takže za téměř tři týdny nic nepřibrala a šla o něco s váhou dolů. Na internetu jsem si od jedné paní koupila váhu na miminka, v lékárně hypoalergenní Bebu, zásobu stříkaček a hadiček, pro všechny případy a vytáhla ze skříně ruční odsávačku. Když mě ale po dvou dnech začaly brát křeče do rukou, rozhodla jsem, že musím mít elektrickou odsávačku. V té době jsem hojně využívala stránky http://www.kojeni.net/, na kterých jsem našla mnoho odpovědí na své dotazy, stejně tak jsem i hojně využívala knihu „Kojení – Nejčastější problémy a jejich řešení“ a také bohaté zkušenosti mé starší sestry. Hlavně díky ní u mne nikdy, za celou dobu kojení, nedošlo až k zánětu prsu. Ale bolestivé sraženiny jsem měla v prsou neustále a když nebyla v pravém, byla v levém a když konečně nebyly ani v jednom, další den se určitě v některém objevily. Pořídila jsem si proto dva gelové chladící polštářky a na střídačku si je vkládala do žínky a tu pak přikládala na prso. Také jsem zkoušela roztírat tvarohna prsa a pak přiložit plenu a sundat, až když tvaroh zaschne – ani na něj nedám dopustit. Jinak rozmasírování zatvrdlin vhorké sprše mi většinou nešlo, ale aspoň jsem pak měla pocit, že mlíčko lépe teče. Zkoušela jsem i různé polohy Terezky při kojení, ale neměla jsem pocit, že by některá z nich nějak výrazně zabírala a zbavila mne bolestí.

Takže naše první tři měsíce byly ve znamení boje s kojením, vážením, odsáváním mléka, dokrmováním stříkačkou a věčným bojem se sraženým mlíčkem v prsou. Tím, že jsem po každém kojení (většinou poctivě i v noci) ještě 15 minut odsávala každé prso, tak jsem toho v té době moc nenaspala, k tomu všemu jsem Terezku uspávala (pokud tedy neusnula sama u krmení) uhoupáním na rukou, kdy jsem s ní chodila po bytě.

Ale zvládly jsme to, se stříkačkou, hadičkou, s odsávačkou, váhou i Bebou se skamarádily tak, že jsem Terezku dokrmovala stříkačkou skoro až do půl roku (a taky ji skoro každý den vážila) a teprve pak přešla na dokrmování z láhve.

Zařazeno do Naše děti, Terezka novorozenec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>