dscn1230_prokesovi_com

Indiánský den

Indiánského dne jsem se s Terezkou účastnila již potřetí, tentokrát s námi šel i Robert, aby vše zdokumentoval. Poprvé byla Terezka malinkaté dvouměsíční miminko, které usnulo tak tvrdě, že je nevzbudilo ani bubnování několika bubeníků :-) Podruhé jí bylo 14 měsíců a beze strachu zvládla prolézt látkovým tunelem (dokonce z něj nechtěla ani ven) a nechala se posadit na koně.

Teprve svůj třetí Indiánský den si jaksepatří užila a tímto bych také chtěla poděkovat všem organizátorům z Dětského světa Nejdek a dobrovolníkům z dalších organizací i „neorganizovaným“ dobrovolníkům, kteří přijeli pomoci při přípravě a svou účastí přispěli k hladkému průběhu celé akce.

Terezka si na tváře nechala namalovat indiánské zdobení a vyrazili jsme na „Ptačí stezku“. Hned první úkol – sestavení indiánského totemu podle vzoru zvládla téměř sama, jen s malou nápovědou. U balónků, do kterých se děti strefovaly ostrou špejlí vloženou do brčka (systém „flusačky“), se raději nechtěla zdržovat, pamatuje si, že balónky praskají a nemá takové hluky ráda.

Prolézání tunelem zvládla levou zadní, však už se v něm něco nalozila na Hrátkách s batolátky ve Zvonečku. Na házení tenisáků, do otevřených úst indiánů, se radši postavila blíž a kdyby nešly další děti, které si také chtěly zaházet, nejspíš by tam stála ještě teď.

Skládání medvědí tlapy, puzzle, jí šlo také snadno. Možná proto, že u tohoto úkolu byla Štěpánka, kterou Teri zná z Hrátek a po níž dokonce pojmenovala i na Hrátkách vytvořenou panenku, maňáska. Vystáli jsme frontu na jízdu na koni v domnění, že když se jim téměř vrhá pod kopyta, ráda by se svezla. Avšak  po vysazení se nechala svézt jen pár metrů a honem šupajdila dolů. Pak si ale spravila chuť na rýžování zlata, protože se konečně mohla, dokonce s podporou a za mého i Robertova povzbuzování,  máchat a kachnit ve vodě.

Přešly jsme společně lávku z klád (trochu jsem měla obavy, abych udržela balanc a neskončila i s Teri v potůčku) a vydaly se splnit poslední úkol, u kterého se T. projevila jako zdatná lezkyně a vysloužila si i poslední razítko do sbírky.

A tak jsme s lístečkem, zaplněným razítky, mohli vstoupit do šamanova týpí, od něhož Terezka dostala dárečky za splněné úkoly.

Přesunuli jsme se k ohni, abychom si upekli chřestýše. Potom jsme si ještě vychutnaly výbornou zmrzlinu, děti v indiánských oblečcích se vyfotily s dospěláky, rovněž oblečenými v indiánském a o něco později jsme se už sbalili a šli domů, protože se spustil deštík. Než jsme však vylezli (některým z nás to trvalo do prudkého kopce trochu déle a více jsem se při výstupu zafuněla) sráz nad „Planinou smrdutého kojota“ déšť ustal a objevila se duha :-) Tak bylo indiánské odpoledne krásně završeno a už se moc těšíme na další Indiánský den (půjdu za squaw – indiánskou ženu a uvážu si Honzíka do šátku ;-)

Zařazeno do Každodenní život, Naše děti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>