Tunisko - Hammamet - Robert, Terezka a Jana

Tunisko – říjen 2011

Byl konec září a nám se stýskalo po moři a pěkném počasí. A tak Robert hledal na slevových portálech letecký zájezd k moři. Po všech možných variantách, zkoumání a pročítání českých i zahraničních diskusí, se nakonec rozhodl pro Tunisko, Hotel Vincci Nozha Beach v Hammametu.

Letěli jsme na týden 8. 10. – 15. 10. 2011 s CK Blue Style, z Ruzyně. Terezka byla v té době malá (12. 10. 2011 měla 18 měsíců) a já byla zvědavá, jak zvládne cestu letadlem. O pobyt jsem ani tak starost neměla, vzala jsem s sebou bábovky na písek, nafukovací hračky (doporučuji, hlavně pro jejich skladnost), malou cestovní panenku a pár knížeček.

Vyjížděli jsme z Nejdku ráno po sedmé hodině a než jsme se se žluťákem dostali na letiště + odbavení a tak, bylo toho na Terku docela dost (samozřejmě, že byla tak zaujatá vším okolo, že ani nespala). Při vzletu jsem jí dávala gumové bonbóny a asi při třetím nebo čtvrtém najednou usnula a spala skoro dvě hodiny. Cesta nám příjemně ubíhala, pilot občas okomentoval, co můžeme vidět a naklonil i letadlo pro lepší výhled. Letušky byly fajn a v pohodě. Nejdřív roznášely balíčky s jídlem pro malé děti s tím, že kdybychom potřebovali skleničku s jídlem ohřát, není to žádný problém. Let proběhl v pohodě, stejně tak i přistání. Po kontrole jsme šli vyhledat naše delegátky a podle obálek s instrukcemi jsme se rozdělili do autobusů, které nás rozváželi k hotelům.

Na pokoji jsme složili batohy a šli na obhlídku hotelu a okolí. Další den pršelo a foukal vítr, takže jsme venku moc nepobyli. Naštěstí tu měli kryté bazény, takže jsme se vyráchali aspoň tam.

V hotelu i na pokoji bylo pěkně čisto, jídlo a pití dobré. Já si tedy hlavně užívala mořských potvor, mám je moc ráda. V pokoji jsme uklízečům vždy nechali na posteli nějaký drobný peníz. Sice neskládali ručníky na postel tak krásně jako první den, ale pokaždé nám pokoj aspoň hezky vyvoněli.

Jeden den probíhaly v hotelu trhy. Sjeli se sem prodejci všeho možného zboží a to si rozložili v hale a po cestě k bazénům.

Na pláži se kolem turistů neustále ochomýtali prodejci. Nabízeli ovoce, arabské šátky, dřevěné i hliněné bubínky, sazenice palem, a co byla největší zhouba pro rodiče s dětmi, někteří si se zbožím nosili a nabízeli malé želvičky. Naštěstí z toho naše Teri neměla až tak rozum, nebo možná, byla prostě poslušná. Zkrátka, když jí prodejce vložil želvičku do ruky a my jí řekli, že je pánova, ať mu ji vrátí, tak mu ji hned podávala zpátky. Stejně tak chodil po pláži i shrbený pán s velbloudem. Vyfotit si ho (velblouda) však směl jen ten, kdo zaplatil požadovaný vysoký peníz anebo si zaplatil svezení se na zvířeti.

V hotelu byli také fotografové, kteří vás odchytávali, štelovali a fotili. Fotky pak byly k nahlédnutí v automatu. Také jsme si jich několik koupili a Terezce nechali, na památku, udělat jednu větší s nápisem v arabštině a latince.

Na jeden den jsme si koupili zájezd do hlavního města a s prohlídkou nějakých pamětihodností cestou, ale o tom zase příště.

A na Ruzyni jsem, před odletem, opět pípala v rámu (je to nějaké mé cestovatelské prokletí, téměř na 100%  letišť, kde jsme byli, mě kontrolovali), takže si mě vzali stranou, prošacovali a nakonec jsem si zula i boty (a ty asi pípaly).

httpv://youtu.be/nv8IkdI6S_0

httpv://youtu.be/k58bpbZWIfg

 

Zařazeno do Cestování, Tunisko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>