Tunisko - Sidi Bou Said

Tunisko – říjen 2011 – výlet

Nejsem úplně proti válení se na slunci u moře, ale když je možnost, ráda poznávám nová místa a dozvídám se nové věci. Také proto jsme si zakoupili výlet do starobylého Kartága, modrobílého městečka Sidi Bou Said a hlavního města – Tunisu.

Naše první zastávka byla Kartágo, které bylo založeno Féničany, ale dobyli je a vyplenili Římané, po kterých zde zbylo mnoho památek, dnes už ruin.

Na kopci Byrsa, kam jsme zamířili nejprve, stojí katedrála sv. Ludvíka a hned vedle ní budovy národního muzea. Prohlédli jsme si zde mozaiky, sochy a další antické artefakty. Cestou k muzeu jsme mohli obdivovat části antických sloupů a soch.

Potom jsme se autobusem přesunuli k Antoniovým lázním. Antoniovy lázně jsou velice rozlehlé, ale zachovaly se většinou pouze základy, které dávají jen tušit ojedinělost této stavby. Nedaleko od nich se nachází prezidentská vila a jak nám průvodkyně sdělila, nesměli zde turisté fotit,  mívala ozbrojenou ochranku. Když jsme tam byli my, po revoluci byla situace umírněnější (ve smyslu focení), ale stejně jsme nefotili, slunce svítilo přímo do objektivu.

Z Kartága,  dnes je součástí Tunisu, jsme přejeli do půvabného modrobílého městečka Sidi Bou Said, které je, kromě výroby tradičních ptačích klecí, známé i z filmové série o Angelice, konkrétně z dílu Angelika a sultán.  Najdete zde „Angeličiny schody“, ovšem nescházejte po nich příliš dolů, mohli byste být, zápachem a poházenými odpadky, nepříjemně probuzeni z romantického snění.

Klepadla na modře natřených venkovních dveřích byla určena zvlášť pro muže, ženy a na některých i pro děti. Každé z nich vydává při zatlučení jiný zvuk.

Symbolem městečka se stala kavárna Café de Nattes, v níž se scházeli avantgardní umělci 20. let minulého století. Dovnitř jsme nešli, ale aspoň nás Robert vyfotil na schodech vedoucích do kavárny.

Navštívili jsme zde i arabský palác Dar el-Annabi, který byl přeměněn na muzeum. Je to 300 let starý dům s více než 50 místnostmi, pro turisty jsou otevřeny pouze některé, který nabízí nádherný výhled z teras na město a zálivy.

Z městečka jsme jeli do hlavního města na oběd.  Po obědě nás autobusák vysadil u hlavní třídy, bulváru Habiba Hourguiby (oficiálně se jmenuje bulvár 7. listopadu), který vede od přístavu až ke starému městu.

Cestou jsme minuli katedrálu sv. Vincenta z Pauly, která stojí naproti francouzské ambasádě. Na straně, kde byla ambasáda se rozkládaly metry ostnatých drátů, procházeli tam vojáci s připravenými samopaly a parkovaly obrněné vozy. Však také do porevolučních tuniských voleb zbývalo pouze pár dní.

S ostatními turisty jsme spěchali dál do mediny (starého města), i když se s golfkami nejelo příliš snadno. Všude plno aut ať už jedoucích či parkujících, turistů a vysokých obrubníků.

Do starého města jsme vstoupili samostatně stojící bránou a po chvilce se ocitli mezi prodejci všeho možného tuniského zboží. Podařilo se mi usmlouvat dvě pouštní růže a po probírání se mnoha přívěsky ke klíčům ve tvaru Fátiminy ruky (hamsy), jsem také nakonec objevila tu, která byla mé představě nejbližší :-)

Zařazeno do Cestování, Tunisko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>